Vnitřní modlitba

Přehled 137 krátkých tipů pro ty, kdo znají modlitbu jen jako „prosby a amen“

„Vnitřní modlitba není podle mě nic jiného než důvěrné přátelské setkávání, časté prodlévání o samotě s tím, o němž víme, že nás miluje.“ (Terezie z Avily, Kniha života 8/5)

Předtímměsíce až minuty předem

01Proč 02Co to je 03Uspořádání života 04Před modlitbou

Půlhodinasamotná modlitba

05Během modlitby 06Kolik času 07Co prožíváš

Potomtýž den

08Po modlitbě

Rokyměsíce a roky cesty

09Překážky a návraty 10Dlouhá cesta

dřívpozději

01 · PŘEDTÍM13 tipů

Proč se do toho pustit

Kdo nemá důvod, nevydrží první týden vyprahlosti. Tato kapitola sbírá motivace, které unesou i dlouhé období, kdy se „nic neděje“.

Bůh začal dřív než ty

Vnitřní modlitba nezačíná tvým rozhodnutím, ale Božím hledáním. On klepe, ty otvíráš. Když to víš, přestaneš se modlit jako ten, kdo musí Boha nejdřív „přivolat“, a začneš se modlit jako ten, kdo odpovídá na pozvání, které už dávno platí.

Zj 3:20 „Hle, stojím přede dveřmi a tluču; zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on se mnou.“

Augustin · Vyznání 10/27

„Pozdě jsem si tě zamiloval, kráso tak dávná a tak nová, pozdě jsem si tě zamiloval! Ty jsi byl uvnitř, já venku – a tam jsem tě hledal.“

Nejde hlavně o věci, ale o Někoho

Modlitba typu „vychrlit prosby a amen“ zachází s Bohem jako s úřadem. Vnitřní modlitba je čas, kdy se nic nevyřizuje – prostě jsi s Ním, protože On je. Prosby nezmizí, ale přestanou být tím jediným, co se mezi vámi děje.

Ex 33:11 „A Hospodin mluvil s Mojžíšem tváří v tvář, jako když někdo mluví se svým přítelem.“

Terezie z Avily · Kniha života 8/5

„Vnitřní modlitba není podle mě nic jiného než důvěrné přátelské setkávání, časté prodlévání o samotě s tím, o němž víme, že nás miluje.“

Ježíš to potřeboval – ty to potřebuješ víc

Evangelia opakovaně zaznamenávají, že Ježíš odcházel na pustá místa, časně ráno, o samotě. Nedělal to pro efekt. Pokud Boží Syn potřeboval pravidelný čas o samotě s Otcem, je iluze myslet si, že ty to zvládneš „za pochodu“.

Mk 1:35 „Časně ráno, ještě za tmy, vstal, vyšel z domu a šel na pusté místo a tam se modlil.“

Kořeny, ne listí

Sborová aktivita, služba, hudba, skupinky – to všechno je listí. Bez kořenů uschne během jednoho suchého léta. Vnitřní modlitba je místo, kde kořeny sají vodu, o níž nikdo neví.

J 15:5 „Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic.“

Bernard z Clairvaux · Kázání na Píseň písní 18

„Buď nádrží, ne kanálem. Kanál vodu jen propouští; nádrž se nejprve naplní, a teprve pak přetéká.“

Poklad, kvůli kterému prodáš všechno – s radostí

Nálezce pokladu v Ježíšově podobenství prodá všechno, ale „z radosti“. Nikdo se nevzdá pohodlí, spánku a části dne kvůli povinnosti; vzdá se jich, když něco uvidí. Vnitřní modlitba je místo, kde se vidí. Proto je první motivací touha, ne kázeň. Kázeň touhu jen chrání.

Mt 13:44 „Království nebeské je jako poklad ukrytý v poli, který někdo najde a skryje; z radosti nad tím jde, prodá všecko, co má, a koupí to pole.“

Nejde o informace, ale o proměnu

Můžeš vědět o Bohu všechno a nebýt jím dotčen. Vnitřní modlitba je způsob, jak se Boží pravda dostane z hlavy do srdce a do rukou. Člověk se stává tím, na co se dlouho dívá.

2K 3:18 „Na odhalené tváři nás všech se zrcadlí slavná zář Páně, a tak jsme proměňováni k jeho obrazu ve stále větší slávě – to vše mocí Ducha Páně.“

Søren Kierkegaard

„Modlitba nemění Boha, ale mění toho, kdo se modlí.“

Lék na povrchnost

Naše doba je zahlcená a mělká. Nepotřebuje víc informací ani víc aktivity, ale lidi, kteří mají hloubku. Hloubka nevzniká v hluku. Pravidelný čas ticha před Bohem je dnes jedním z nejradikálnějších kroků, které může obyčejný člověk udělat.

Ř 12:2 „A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.“

Richard Foster · Celebration of Discipline

„Povrchnost je prokletím naší doby. Zoufale nepotřebujeme více nadaných lidí, ale hluboké lidi.“

Bůh mluví potichu

Eliáš čekal Boha ve vichru, zemětřesení a ohni – a Bůh přišel v tichém, jemném hlase. Kdo se nikdy neztiší, neuslyší. Vnitřní modlitba je způsob, jak si pořídit uši.

1Kr 19:12 „Po zemětřesení oheň, ale Hospodin ani v tom ohni nebyl. Po ohni hlas tichý, jemný.“

Jan od Kříže · Výroky o světle a lásce 100

„Jedno slovo vyslovil Otec, a tím je jeho Syn. Vyslovuje je stále ve věčném mlčení – a v mlčení je musí duše slyšet.“

Víra se stává skutečnou tam, kde se cvičí

Kalvín nazval modlitbu hlavním cvičením víry. Můžeš mít pravověrné názory a přitom žít jako praktický ateista. Vnitřní modlitba je tělocvična, kde se z „věřím, že Bůh je“ stává „jsem před Bohem, který je tady“.

Žd 11:6 „Kdo k němu přistupuje, musí věřit, že Bůh jest a že se odměňuje těm, kdo ho hledají.“

Jan Kalvín · Instituce III/20

„Modlitba je hlavním a nejvlastnějším cvičením víry.“

Nebe nezačíná až po smrti

Ježíš slibuje, že si s Otcem u milujícího „učiní příbytek“. Místo setkání s Bohem tedy nemusíš hledat venku – nosíš je v sobě. Vnitřní modlitba je návštěva tohoto příbytku.

J 14:23 „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek.“

Alžběta od Trojice · Dopis 122

„Našla jsem své nebe na zemi, protože nebe je Bůh – a Bůh je v mé duši.“

Není to jen pro mnichy a není to „katolická věc“

Terezie psala pro obyčejné ženy, bratr Vavřinec byl kuchař, Luther napsal návod k modlitbě pro svého holiče, Bonhoeffer nechal své studenty denně půl hodiny rozjímat nad Písmem a Komenský postavil celý Ráj srdce na návratu do vlastního nitra. Vnitřní modlitba je společné dědictví celé církve.

Jan Amos Komenský · Labyrint světa a ráj srdce 37

„Navrať se, odkuds vyšel, do domu srdce svého, a zavři po sobě dveře.“

Ovoce se sklízí mimo modlitbu

Dobrou modlitbu nepoznáš podle toho, co jsi při ní cítil, ale podle toho, jaký jsi po ní s lidmi. Trpělivost, mírnost, schopnost odpustit – to je ovoce. A právě to okolí uvidí, i když o tvém tichu nic neví.

Ga 5:22-23 „Ovoce Božího Ducha však je láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání.“

Jan od Kříže · Výroky o světle a lásce 59

„Na sklonku života budeme souzeni podle lásky.“

„Neumím se modlit“ je dobrý začátek

Pavel říká, že ani nevíme, jak se modlit – a přesně tam nastupuje Duch. Vnitřní modlitba nepředpokládá, že něco umíš. Předpokládá, že přiznáš, že neumíš, a zůstaneš. Pierre-Marie od Kříže dodává, že dřív, než se naše modlitba stane setkáním s Bohem, může být dlouho jen jeho hledáním – a i to je modlitba.

Ř 8:26 „Tak také Duch přichází na pomoc naší slabosti. Vždyť ani nevíme, jak a za co se modlit, ale sám Duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným lkáním.“

02 · PŘEDTÍM11 tipů

Co vnitřní modlitba je – a co není

Většina obav protestantů z „meditace“ pramení z nedorozumění. Tato kapitola srovnává pojmy, aby bylo jasné, do čeho se pouštíš.

Základní slovníček

Ústní modlitba = slova, vlastní nebo převzatá (třeba žalm). Rozjímání = přemýšlím nad Božím slovem a nechám se jím oslovit. Vnitřní modlitba = jednoduché setrvávání s Bohem, kde slov a myšlenek ubývá a zůstává pozornost a láska. Kontemplace = když v tom začne působit hlavně Bůh, ne ty. Neřeš přesné hranice; jsou to stupně jedné cesty.

Guigo II. · Žebřík mnichů (Scala claustralium)

„Čtení hledá, rozjímání nalézá, modlitba prosí, kontemplace okouší.“

Není to vyprazdňování mysli

Východní meditace hledá prázdno; křesťanská vnitřní modlitba hledá Osobu. Nesnažíš se nemyslet, snažíš se být s Ním. Ticho není cíl, ale prostor, v němž zaznívá Slovo. Jacques Philippe to říká přesně: cílem křesťanské modlitby není rozplynutí ve Všem, ale proměna v Bohu, který nám stojí tváří v tvář. Když z tvé modlitby zmizí Kristus, není to už křesťanská modlitba, ať se cítíš jakkoli klidně.

Ko 3:16 „Nechť ve vás přebývá slovo Kristovo v celém svém bohatství.“

Není to technika, kterou si Boha „vyrobíš“

Metody pomáhají, ale modlitba je milost. Kdo spoléhá na metodu, dřív nebo později zaměří modlitbu na sebe a svůj výkon. Používej pomůcky jako berle: rád je odložíš, jakmile jdeš.

Fp 2:13 „Neboť je to Bůh, který ve vás působí, že chcete i činíte, co se mu líbí.“

Není to o citech – ale city nejsou zakázané

Puritán Jonathan Edwards tvrdil, že pravé náboženství z velké části spočívá ve svatých citech. Zároveň platí, že žijeme z víry, ne z toho, co cítíme. Obojí je pravda: city vítej, ale nestav na nich; víru drž, i když city mlčí.

2K 5:7 „Žijeme přece z víry, ne z toho, co vidíme.“

Není to pasivita, ale nejvyšší pozornost

Sedět v tichu vypadá jako nicnedělání. Ve skutečnosti je to nejnáročnější práce, jakou mysl zná: udržet pozornost u Někoho, kdo není vidět. Sportovec, který drží pozici, také „nic nedělá“.

Simone Weilová · Tíže a milost

„Absolutně čistá pozornost je modlitba.“

Je to přátelství – a to má svá pravidla

Přátelství nevzniká z jedné hluboké schůzky za rok, ale ze spousty obyčejných chvil. Stejně tak vnitřní modlitba: většina setkání bude obyčejná. Přátelé se nescházejí jen tehdy, když mají co říct.

J 15:15 „Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co činí jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, neboť jsem vám dal poznat všechno, co jsem slyšel od svého Otce.“

Charles de Foucauld

„Modlit se znamená myslet na Boha a přitom ho milovat.“

Je to „zůstávání“

Ježíšovo nejčastější slovo pro vztah s ním je „zůstaňte“. Ne „vykonejte“, ne „dosáhněte“. Ratolest nemusí dělat nic, jen se neodtrhnout. Vnitřní modlitba trénuje právě tuhle jednoduchost: zůstat, když už není co říct.

J 15:4 „Zůstaňte ve mně, a já ve vás. Jako ratolest nemůže nést ovoce sama od sebe, nezůstane-li při kmeni, tak ani vy, nezůstanete-li ve mně.“

Chudoba je vstupní brána

Pierre-Marie od Kříže postavil celou knihu na jedné myšlence: Bohu nebrání naše chudoba, ale naše snaha ji skrýt. Adam se schoval kvůli nahotě; my se schováváme kvůli roztržitosti, nevěře, prázdnotě. Přijď takový, jaký jsi, a nic nezakrývej. Přesně to je „modlitba chudého“.

Mt 5:3 „Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské.“

Pierre-Marie od Kříže · Modlitba chudého

„Bůh je pravda, a nemůžeme se s ním setkat jinak než v pravdě o své chudobě.“

Dar i práce zároveň

Terezie přirovnává duši k zahradě, kterou je třeba zalévat. Na začátku taháš vodu ze studny vědrem (samá námaha), pak točíš rumpálem, později přiteče potok a nakonec prší – Bůh dělá všechno sám. Nečekej déšť první týden a nestyď se za vědro.

Terezie z Avily · Kniha života 11/7

„Zdá se mi, že zahradu lze zalévat čtyřmi způsoby: vodou ze studny, což stojí velkou námahu; rumpálem; vodou z potoka; anebo vydatným deštěm, kdy Pán zalévá sám, bez jakékoli naší práce.“

Cílem je Bůh sám, ne zážitek s Bohem

Kdo hledá zážitek, dostane nanejvýš zážitek. Kdo hledá Boha, dostane Boha – a zážitky někdy k tomu. Pierre-Marie od Kříže klade nepříjemnou otázku, zda naše nenasytnost po duchovních útěchách není tak velká, že nesneseme jejich nepřítomnost. Nauč se ptát: hledám tvou tvář, nebo hledám příjemný pocit z toho, že hledám tvou tvář?

Ž 27:8 „Mé srdce si opakuje tvoji výzvu: ‚Hledejte mou tvář.‘ Hospodine, tvář tvou hledám.“

Nepřítel modlitby existuje

Nemusíš vidět démona za každou roztržitostí, ale Písmo i zkušenost svědčí, že modlitba je bojiště. Ten, kdo tě chce od modlitby odvést, málokdy útočí čelně; spíš ti nabídne něco naléhavějšího. Když těsně před modlitbou „vyskočí“ deset nutných věcí, ber to jako potvrzení, že jsi na správném místě.

Ef 6:18 „V každý čas se v Duchu svatém modlete a proste, bděte na modlitbách a vytrvale se přimlouvejte za všechny bratry.“

Terezie z Avily · Kniha života 11/4

„Je tolik věcí, které ďábel hned zpočátku klade lidem před oči, aby se na tuto cestu vůbec nevydali.“

03 · PŘEDTÍM16 tipů

Uspořádání života

Kassián to řekl v pátém století: modlíme se tak, jak jsme žili před modlitbou. Vnitřní modlitba není izolovaná půlhodina, ale vrchol dne, který ji buď nese, nebo shazuje. Tato kapitola je o tom, co se musí změnit mimo modlitbu, aby se v ní vůbec něco mohlo stát.

Vymýtit spěch

Spěch není jen plný diář; je to stav srdce, a ve spěchu se nedá ani milovat, ani modlit. Když se John Ortberg ptal Dallase Willarda, co má dělat pro svůj duchovní život, dostal jedinou radu: nemilosrdně vymýtit spěch. Praktický začátek: vyber si u pokladny delší frontu, jeď v pomalejším pruhu, nech mezi schůzkami pět minut prázdna. Kdo se naučí nespěchat přes den, dokáže večer sedět.

Iz 30:15 „V obrácení a ztišení bude vaše spása, v klidu a důvěře vaše vítězství. Vy však nechcete.“

John Ortberg · Život, po kterém toužíte

„Spěch není jen porucha rozvrhu. Spěch je porucha srdce.“

Denní dieta ticha

Ticho je pro modlitbu tím, čím je půda pro semeno. Kdo je celý den obklopen hlukem, hudbou ve sluchátkách a podcasty, nebude v modlitbě schopen ticha, protože je nezná. Zaveď si malé ostrůvky ticha: cesta autem bez rádia, mytí nádobí bez sluchátek, prvních deset minut dne bez obrazovky. Ticho nemusí být „duchovní“; stačí, aby bylo.

Ž 131:2 „Chovám se klidně a tiše. Jako odstavené dítě u své matky, jako odstavené dítě je ve mně má duše.“

Tomáš Kempenský · Následování Krista I/20

„V tichu a klidu prospívá zbožná duše.“

Spánek je duchovní disciplína

Kdo chodí spát o půlnoci a vstává v šest, nemá šanci se ráno modlit jinak než v polospánku. Nevyspalý člověk je podrážděný, roztěkaný a citově plochý – a přesně takový přijde k Bohu. C. S. Lewis varoval, že poslední chvíle před usnutím jsou pro modlitbu nejhorší možný čas, protože v nich už nikdo nedokáže myslet. Jdi spát dřív. Je to modlitební rozhodnutí.

Ž 127:2 „Nadarmo časně vstáváte, dlouho vysedáváte a jíte chléb trápení, zatímco Bůh dopřává svému milému spánek.“

Ráno, dřív než svět

Většina učitelů modlitby se shoduje na ránu – ne proto, že by bylo svatější, ale proto, že ještě není obsazené. Odpoledne s tebou o čas soupeří sto věcí. Luther varuje před myšlenkou „za hodinku“: člověk čeká, až dodělá to a ono, a den uteče. Ráno je jediný čas, který ti nikdo nemůže vzít – pokud si ho vezmeš jako první.

Ž 5:4 „Hospodine, ty můj hlas uslyšíš zrána, ráno ti připravím oběť a budu čekat.“

Martin Luther · Prostý způsob, jak se modlit

„Střez se myšlenky: počkej, za hodinku se pomodlím, nejdřív musím dodělat to a ono. Den ti uteče.“

Nejdřív šťastná duše, pak služba

George Müller po letech zjistil, že dělal chybu: hned po probuzení se pouštěl do modlitby za sirotčince, ale jeho srdce bylo studené. Změnil pořadí: nejdřív četl Písmo, dokud se jeho duše nerozradostnila v Pánu, a teprve pak se modlil. Prosit nedokáže vyčerpaný a podrážděný, ale ten, kdo se nasytil. Pořadí je: nejdřív se nech oslovit, potom mluv.

George Müller · Zápisky

„První velkou a hlavní starostí každého dne je, aby má duše byla šťastná v Pánu.“

Telefon fyzicky jinde

Ne „na tichý režim“, ne „obrazovkou dolů“ – v jiné místnosti. Mozek ví, že telefon leží vedle, a část pozornosti u něj zůstává, i když ho nevidíš. Kdo si pořídí obyčejný budík za sto korun, získá zpět rána. Totéž platí o chytrých hodinkách.

Ž 119:37 „Odvracej mé oči, ať nehledí na šalebnost, na své cestě mi zachovej život.“

Malé pravidlo života

Mniši mají regulu: řád, který rozhoduje předem, kdy se co dělá, aby to nemuseli řešit každý den znovu. Napiš si své: kdy vstáváš, kdy se modlíš, kdy končíš s obrazovkou, kdy máš den ticha. Tři až pět řádků, ne víc. Rozhodnutí, která učiníš jednou, tě přestanou stát vůli každé ráno. Eugene Peterson mluví o „dlouhé poslušnosti stejným směrem“; právě to malé pravidlo umožňuje.

Ž 90:12 „Nauč nás počítat naše dny, ať získáme moudrost srdce.“

Modlitba a práce nejsou konkurenti

Bratr Vavřinec byl klášterní kuchař a tvrdil, že v hluku kuchyně, kde po něm chtělo mnoho lidí mnoho věcí najednou, prožíval Boha stejně jako při klečení před svátostí. Vnitřní modlitba se neuzavírá v půlhodině; půlhodina je jen místo, kde se učíš to, co pak přenášíš do práce. A práce dělaná pro Boha vede zpět k modlitbě.

Ko 3:23 „Cokoli děláte, dělejte upřímně, jako by to nebylo lidem, ale Pánu.“

Bratr Vavřinec · Praxe Boží přítomnosti, 4. rozhovor

„V hluku své kuchyně mám Boha se stejným klidem, jako bych klečel před Nejsvětější svátostí.“

Uklizené vztahy

Ježíš mluví o daru u oltáře a nesmířeném bratrovi: nejdřív jdi, pak přines. Nevyřešený konflikt, dluh, neodpuštění – to všechno se ozve přesně ve chvíli, kdy se ztišíš, a bude to hlučnější než jakákoli roztržitost. Kdo se chce modlit vnitřně, potřebuje pravidelně uklízet. Někdy je nejlepší přípravou na modlitbu jeden telefonát.

Mt 5:23-24 „Přinášíš-li tedy svůj dar na oltář a tam se rozpomeneš, že tvůj bratr má něco proti tobě, nech svůj dar před oltářem a jdi se nejprve smířit se svým bratrem; potom teprve přijď a přines svůj dar.“

Pohodlí a modlitba nejdou dohromady

Terezie píše tuto větu v kapitole o tom, jak má vypadat život sester, a je nesmlouvavá. Kdo se ve všem šetří – v jídle, v pohodlí, v tom, aby nikdy nebyl zmrzlý, hladový nebo bez zábavy – neunese ani půl hodiny prázdna. Pierre-Marie od Kříže to vidí stejně: lenost, pohodlnost, rozptylování a zbytečné řeči nakonec postaví člověka před ultimátum – buď to, nebo modlitba. Nemusíš být asketa. Stačí si všimnout, kde se šetříš, a jednou za čas se tam neušetřit.

Iz 55:2 „Proč utrácíte peníze, ale ne za chléb? A svůj výdělek za to, co nenasytí? Poslechněte mě a jezte, co je dobré, ať se vaše duše kochá tukem!“

Terezie z Avily · Cesta k dokonalosti 4/2

„Pohodlí a modlitba nejdou dohromady.“

Střez, čím se sytíš přes den

To, co jsi odpoledne pustil do hlavy – hádka na sociální síti, seriál, zpráva, která tě rozčílila – je přesně to, co ti v modlitbě naskočí. Kassián říká, že se modlíme tak, jak jsme žili před modlitbou, a Pierre-Marie od Kříže na této větě staví celý svůj výklad o roztržitosti: rozhoduje hlavně poslední čtvrthodina před modlitbou. Praktické pravidlo: čtvrt hodiny před modlitbou už do sebe nic nového nepouštěj.

Př 4:23 „Především střez a chraň své srdce, vždyť z něho vychází život.“

Jan Kassián · Rozmluvy 9/3

„Jací chceme být při modlitbě, takoví se musíme snažit být už před ní.“

Samota a společenství se drží navzájem

Vnitřní modlitba není únik ze sboru. Kdo umí být sám s Bohem, přináší do sboru něco, co tam jinak chybí; a sbor ho zase chrání před tím, aby se jeho samota zvrhla v sebestřednost nebo podivínství. Bonhoeffer říká obojí v jedné větě. Drž obojí: ráno ticho, večer lidi.

Dietrich Bonhoeffer · Život v obecenství

„Kdo nedokáže být sám, ať se střeží společenství. Kdo nestojí ve společenství, ať se střeží samoty.“

Půst čistí sluch

Půst není jen „nejíst“; je to forma prázdna, v níž tělo připomíná duši, že něco postrádá. Kdo se občas postí, zjišťuje, že hlad po jídle a hlad po Bohu spolu souvisejí a že plný žaludek se modlí špatně. Začni skromně: jeden den v týdnu bez oběda, a čas oběda věnuj tichu. Nemluv o tom.

Mt 6:17-18 „Když ty se postíš, potři svou hlavu olejem a tvář svou umyj, abys neukazoval lidem, že se postíš, ale svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí.“

Jeden den v týdnu jinak

Sobotní odpočinek není židovská zvláštnost, ale Boží dar pro lidi, kteří jinak nepřestanou. Kdo sedm dní v týdnu vyřizuje, neumí přestat ani v modlitbě. Vyber si jeden den (nebo aspoň půlden), kdy se nic nevyřizuje, nenakupuje ani neplánuje – a všimni si, jak těžké to je. Právě ta obtížnost ukazuje, jak moc to potřebuješ.

Mk 6:31 „Řekl jim: ‚Pojďte sami stranou na pusté místo a trochu si odpočiňte!‘ Stále totiž přicházelo a odcházelo mnoho lidí, a neměli ani čas se najíst.“

Zúžit své chtění

Žalmista prosí „o jedno“. Většina z nás chce tisíc věcí, a proto se nedokáže ničemu věnovat. Vnitřní modlitba potřebuje člověka, který ví, co chce nejvíc. Nejde o to nic nechtít, ale seřadit své touhy tak, aby jedna byla nahoře. Zkus si napsat, co je ta tvoje – a co jí stojí v cestě.

Ž 27:4 „O jedno jsem prosil Hospodina a jen o to budu usilovat: abych v domě Hospodinově směl bydlet po všechny dny, co živ budu, abych patřil na Hospodinovu vlídnost a zpytoval jeho vůli v chrámu.“

Nikolaus Ludwig von Zinzendorf

„Mám jen jednu vášeň: to je On, jen On.“

„Nemám čas“

Pierre-Marie od Kříže začíná jednu ze svých úvah pozorováním, že všichni jsou udýchaní: každý má tolik práce, že už nikdo nemá čas ani na to, aby nic nedělal – a přitom jen Bůh dokáže vrátit dech. „Nemám čas“ je nejčastější důvod, proč se nemodlíme, a téměř vždy je nepravdivý. Zkus týden zapisovat po půlhodinách, kam jde tvůj čas. Zpravidla se ukáže, že čas je; jen je obsazený věcmi, o nichž ani nevíme, že je děláme.

Ef 5:15-16 „Dávejte si dobrý pozor na to, jak žijete, abyste si nepočínali jako nemoudří, ale jako moudří; nepromarněte tento čas, neboť nastaly dny zlé.“

Pierre-Marie od Kříže · Nemám čas

„Už nikdo nemá čas ani na to, aby nic nedělal.“

04 · PŘEDTÍM13 tipů

Před modlitbou

Modlitba se rozhoduje v prvních pěti minutách – a ty se rozhodují ještě dřív, než si sedneš. Tato kapitola je o bezprostřední přípravě: místo, čas, tělo, hlava a srdce.

Stálé místo

Ježíš říká „vejdi do svého pokojíku“. Nejde jen o soukromí, ale o místo, které si tvé tělo spojí s modlitbou tak, jako si postel spojí se spánkem. Židle v rohu, polštář u okna, lavička na zahradě. Nemodli se tam, kde pracuješ, a nepracuj tam, kde se modlíš. Po měsíci zjistíš, že se ztišíš už tím, že si tam sedneš.

Mt 6:6 „Když ty se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře a modli se k svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí.“

Tomáš Kempenský · Následování Krista I/20

„Zavři za sebou dveře a zavolej k sobě Ježíše, svého miláčka.“

Stálý čas

Daniel klekal třikrát denně „jak to činíval dříve“ – i s hrozbou lvů. Ne proto, že byl fanatik, ale protože měl zvyk, který ho nesl. Vnitřní modlitba bez pevného času se během tří týdnů rozpustí. František Saleský doporučuje ráno, dokud mysl není zaplněná. Nezáleží tolik na tom kolik, ale na tom, že vždycky.

Da 6:11 „Když se Daniel dověděl, že byl podepsán přípis, vešel do svého domu, kde měl v horním pokoji otevřená okna směrem k Jeruzalému. Třikrát za den klekal na kolena, modlil se a vzdával čest svému Bohu, jak to činíval dříve.“

František Saleský · Úvod do zbožného života II/1

„Věnuj rozjímání hodinu denně, a to raději ráno, dokud je mysl po nočním odpočinku svěžejší.“

Rozhodni délku předem – a nediskutuj

Terezie mluví o „rozhodném rozhodnutí“: kdo se rozhodne pro půl hodiny, nevyjednává s ní po deseti minutách. Uprostřed modlitby se totiž vždycky ozve rozumný hlas, že dnes to stačí, že máš práci, že to stejně nikam nevede. Ten hlas nikdy nemluví pravdu. Délku urči před modlitbou, ne během ní.

Terezie z Avily · Cesta k dokonalosti 21/2

„Je třeba mít velké a velmi rozhodné rozhodnutí nezastavit se, dokud nedojdeme k prameni, ať přijde cokoli.“

Dvě minuty pro tělo

Nesedej si k modlitbě rovnou z práce, z auta, od jídla. Dej si dvě minuty: postav se, zhluboka vydechni, protáhni ramena, nech tělo dojet. Kdo přijde s tělem plným napětí, bude první čtvrthodinu bojovat s tělem místo s roztržitostí. Tělo je v modlitbě spojenec, když mu dáš čas.

Ž 46:11 „Dost už! Uznejte, že já jsem Bůh. Budu vyvyšován mezi pronárody, vyvyšován v zemi.“

Postav se do Boží přítomnosti

František Saleský učí čtyři způsoby, jak začít: uvědom si, že Bůh je všude – tedy i tady; uvědom si, že je zvlášť ve tvém srdci; představ si Krista, jak se na tebe dívá z nebe; nebo si ho představ vedle sebe jako přítele. Jákob řekl: „Jistě je na tomto místě Hospodin, a já jsem to nevěděl.“ Vnitřní modlitba začíná tím, že to víš.

Gn 28:16 „Tu procitl Jákob ze spánku a zvolal: ‚Jistě je na tomto místě Hospodin, a já jsem to nevěděl!‘“

Terezie z Avily · Cesta k dokonalosti 26/1

„Zpřítomněte si Pána vedle sebe a nevydávejte se na cestu bez tak dobrého přítele.“

Vylož starosti na papír

Nejčastější roztržitost není hřích, ale seznam úkolů. Než začneš, vezmi papír a napiš všechno, co ti leží v hlavě: nákup, e-mail, kterému musíš odpovědět, starost o dítě. Tím to nezmizí, ale přestane se to dobývat dovnitř, protože mozek ví, že je to zapsané. Petr říká „vložte na něj“; papír je způsob, jak to udělat rukama.

1Pt 5:7 „Všechnu ‚svou starost vložte na něj‘, neboť mu na vás záleží.“

Modlitba před modlitbou

Učedníci prosili: „Pane, nauč nás modlit se.“ C. S. Lewis zve k tomu, aby se člověk před každou modlitbou nejprve modlil o to, aby to byl skutečně on, kdo mluví – ne jeho role, jeho zbožná maska, jeho představa o sobě – a aby to byl skutečně Bůh, ke komu mluví, ne jeho představa o Bohu. Jedna věta na začátku, která sundá dvě masky.

L 11:1 „Jednou se Ježíš na nějakém místě modlil; když přestal, řekl mu jeden z jeho učedníků: ‚Pane, nauč nás modlit se, jako tomu učil své učedníky i Jan.‘“

C. S. Lewis · Dopisy Malcolmovi 15

„Ať to jsem opravdu já, kdo mluví; ať jsi to opravdu ty, k němuž mluvím.“

Přijď s prázdnýma rukama

Celník v chrámu nemá co nabídnout, a přesto odchází ospravedlněn. Pierre-Marie od Kříže čte žalmové „propast volá propast“ takto: propast naší chudoby volá propast Božího milosrdenství, a kdybychom svou chudobu jednou přiznali a přijali, milost by ji hned zaplnila. Nesnaž se přijít „připravený“ v tom smyslu, že bys byl v pořádku. Přijď s tím, co je – včetně nechuti, únavy a nevěry. Právě to je materiál.

L 18:13 „Avšak celník stál docela vzadu a neodvážil se ani oči k nebi pozdvihnout; bil se do prsou a říkal: ‚Bože, slituj se nade mnou hříšným.‘“

Připrav si text večer

Ignác z Loyoly radí, aby si člověk večer předem určil, nad čím bude ráno rozjímat, a při probuzení si to připomněl dřív než cokoli jiného. Ráno pak neztrácíš první čtvrthodinu listováním a rozhodováním. Stačí lísteček v Bibli. Kdo se ráno rozhoduje, co bude číst, se často nakonec rozhodne, že nic.

Ž 119:18 „Otevři mi oči, ať mám na zřeteli divy ze Zákona tvého.“

Tělo: kleknout, sednout, otevřít dlaně

Poloha těla není maličkost. Kleknutí říká tělu „teď je něco jiného“; vzpřímené sezení drží pozornost; otevřené dlaně v klíně tělesně vyjadřují přijímání. Zkus různé polohy pro různé části modlitby: kleknout na začátku, sedět uprostřed, stát na závěr. Žalmy mluví o těle pořád: klekají, pozvedají ruce, sklánějí hlavu.

Ž 95:6 „Přistupte, klaňme se, klekněme, skloňme kolena před Hospodinem, který nás učinil.“

Vypni režim výkonu

Přicházíš z prostředí, kde se všechno hodnotí podle výsledku. Pokud si to přineseš do modlitby, budeš měřit, jestli ti „šla“, a odejdeš buď pyšný, nebo sklíčený. Před začátkem si řekni: nic nemusím dokázat. Žalmista neříká „v Bohu má duše dosáhla“, ale „v Bohu se ztiší“.

Ž 62:2 „Jen v Bohu se ztiší duše má, od něho vzejde mi spása.“

Roztržitost očekávej a měj připravené slovo

Nebude to klidná půlhodina. Kdo roztržitost očekává, nevyleká se jí. Měj předem jedno slovo nebo krátkou větu, ke které se vrátíš, kdykoli se přistihneš jinde: „Ježíši“, „tady jsem“, „Abba“. František Saleský říká, že i kdybys celou hodinu nedělal nic jiného než přiváděl srdce zpět, byla by to hodina velmi dobře strávená.

František Saleský · Úvod do zbožného života

„I kdybys celou hodinu nedělal nic jiného než přiváděl své srdce zpět, byla by dobře využita.“

Nech se pozvat

Ozeáš mluví o Bohu, který „přemluví“ a „uvede na poušť“, aby mohl „promlouvat k srdci“. Nejdeš do modlitby, protože musíš, ale protože jsi zván. Pascal slyší Ježíše říkat: netrápil by ses hledáním, kdybys mě už nebyl nalezl. Samotná touha jít se modlit je znamení, že na druhé straně už někdo čeká.

Oz 2:16 „Proto ji přemluvím, uvedu ji na poušť, budu jí promlouvat k srdci.“

Blaise Pascal · Myšlenky (Tajemství Ježíšovo)

„Utěš se: nehledal bys mě, kdybys mě už nebyl nalezl.“

05 · PŮLHODINA31 tipů

Během modlitby: jak udržet pozornost a rozhovor s Bohem

Tady se rozhoduje, jestli z ticha bude setkání, nebo jen půl hodiny sezení. Kapitola má čtyři části: jak vstoupit, jaké cesty vedou k Bohu, co dělat s roztržitostí a jak zapojit tělo.

Vstup a základní postoj

Začni pohledem, ne slovy

Terezie nežádá, abychom o Ježíši přemýšleli; žádá, abychom se na něj dívali. Rozdíl je zásadní: přemýšlení je práce hlavy, pohled je práce srdce. První minuty modlitby věnuj tomu, že se prostě „podíváš“ – na Krista v evangeliu, na kříž na stěně, do tmy za zavřenými víčky – s vědomím, že On se dívá na tebe.

Ž 34:6 „Kdo na něho budou hledět, rozzáří se, rdít se nemusejí.“

Terezie z Avily · Cesta k dokonalosti 26/3

„Nežádám po vás, abyste o něm přemýšlely; žádám jen, abyste se na něj dívaly.“

Nech Boha promluvit prvního

Samuel řekl: „Mluv, tvůj služebník slyší.“ My většinou říkáme: „Poslouchej, tvůj služebník mluví.“ Otevři Písmo dřív, než otevřeš ústa, a nech první slovo Bohu. Bonhoeffer říká, že modlit se neznamená prostě vylít srdce; srdce může být plné i prázdné, a modlitba je v obou případech cesta k Bohu, kterou nám ukazuje jeho slovo.

1S 3:10 „A Hospodin přišel, stanul a zavolal jako předtím: ‚Samueli, Samueli!‘ Samuel odpověděl: ‚Mluv, tvůj služebník slyší.‘“

Dietrich Bonhoeffer · Modlitební kniha Bible

„Modlit se neznamená prostě vylít srdce, nýbrž – ať je plné, nebo prázdné – najít cestu k Bohu a mluvit s ním.“

Málo slov

Kazatel radí: „ať jsou nemnohá tvá slova“. Vnitřní modlitba je hlavně o ubývání slov. Když se pouštní otec Makarios ptali, jak se má člověk modlit, odpověděl, že není třeba mnoho mluvit; stačí rozpřáhnout ruce a říci „Pane, jak chceš a jak víš, smiluj se“, a když dolehne boj, „Pane, pomoz“. Kdo se naučí říkat málo, začne slyšet.

Kaz 5:1 „Ústa spěšně neotvírej, neukvapuj se v srdci, když máš pronést slovo před Bohem; vždyť Bůh je v nebi a ty na zemi, tak ať jsou nemnohá tvá slova.“

Abba Makarios · Výroky pouštních otců

„Není třeba mnoho mluvit; stačí: Pane, jak chceš a jak víš, smiluj se. A v boji: Pane, pomoz.“

Mluv ve druhé osobě

Je rozdíl přemýšlet „Bůh je dobrý“ a říct „Ty jsi dobrý“. První je teologie, druhé je modlitba. Kdykoli si všimneš, že v modlitbě přemýšlíš o Bohu ve třetí osobě, přepni na „Ty“. Žalmy to dělají neustále: „Bože, tys Bůh můj.“ Je to nejjednodušší způsob, jak vrátit modlitbu z hlavy do vztahu.

Ž 63:2 „Bože, tys Bůh můj! Hledám tě za úsvitu, má duše po tobě žízní. Mé tělo touhou po tobě hyne ve vyschlé, prahnoucí, bezvodé zemi.“

Pravdivý i o nechuti

Většina žalmů začíná stížností, ne chválou. Kdo se do modlitby nutí, ať to Bohu řekne: „Nechce se mi, nudím se, nevím, jestli tu jsi.“ To není rouhání, ale první pravdivá věta modlitby. Bůh se nedá oklamat zbožnými formulacemi a nestojí o ně. Vnitřní modlitba se rodí z pravdy, ne ze správných slov.

Ž 13:2 „Dlouho ještě, Hospodine, na mě ani nevzpomeneš? Dlouho ještě chceš mi svou tvář skrývat?“

Cesty, jak zůstat u Boha

Lectio divina: čtyři kroky

Nejstarší křesťanský způsob, jak z četby udělat modlitbu, má čtyři stupně: čti pomalu, dokud tě něco nezastaví (lectio); tu větu opakuj a ptej se, co znamená pro tebe (meditatio); odpověz Bohu – díkem, prosbou, otázkou (oratio); a pak jen zůstaň v tichu s tím, co ti bylo dáno (contemplatio). Deset minut takto stačí. A nečti dál, když tě něco zastavilo – právě tam se něco děje.

Ž 1:2 „Nýbrž si oblíbil Hospodinův zákon, nad jeho zákonem rozjímá ve dne i v noci.“

Thomas Manton · Kázání na Žalm 119

„Slovo sytí rozjímání a rozjímání sytí modlitbu.“

Jedna věta na celý týden

Bonhoeffer nechával své studenty rozjímat celý týden nad jedním krátkým úsekem a zakázal jim hledat v něm nové myšlenky nebo látku na kázání pro druhé. Cílem nebylo pochopit text, ale nechat se jím oslovit: co říká Bůh dnes mně? Vybírej krátce, zůstávej dlouho. Marie „zachovávala a rozvažovala“; nepotřebovala stále nové.

L 2:19 „Ale Marie to všechno v mysli zachovávala a rozvažovala o tom.“

Dietrich Bonhoeffer · Život v obecenství

„V rozjímání nehledáme nové myšlenky; hledáme slovo, které Bůh říká dnes mně.“

Přežvykování

Latinsky ruminatio: přežvykovat slovo jako kráva trávu, dokud nevydá chuť. Vezmi jedinou větu („Hospodin je můj pastýř“) a opakuj ji pomalu, pokaždé s důrazem na jiné slovo: HOSPODIN je můj pastýř. Hospodin JE můj pastýř. Hospodin je MŮJ pastýř. Každé slovo otevírá jiné dveře. Kdo takto přežvýká jeden žalm za měsíc, má z něj víc než ten, kdo jich přečte deset.

Ž 119:97 „Jak jsem si tvůj Zákon zamiloval! Každý den o něm přemýšlím.“

Modlitba jednoho verše

Kassián doporučoval jedinou větu: „Bože, vysvoboď mě, Hospodine, na pomoc mi pospěš!“ – jako formuli, která se hodí na každou situaci: v pokušení, v nudě, v radosti, v ospalosti. Opakuješ ji, dokud se nestane dechem. Není to mantra: je to volání o pomoc, které tě nechává v postoji chudého, a přesně proto funguje.

Ž 70:2 „Bože, vysvoboď mě, Hospodine, na pomoc mi pospěš!“

Jan Kassián · Rozmluvy 10/10

„Tento verš ať se ti stále obrací v srdci; s ním usínej i vstávej.“

Ježíšova modlitba

Východní církev tisíc let opakuje: „Pane Ježíši Kriste, Synu Boží, smiluj se nade mnou hříšným.“ Je to modlitba slepce u Jericha spojená s modlitbou celníka: nejkratší vyznání víry a nejkratší prosba dohromady. Nic magického; jen slova, která se dají říkat pořád. Bezejmenný ruský poutník ji říkal tisíckrát denně, až se v jeho srdci „modlila sama“. Zkus ji říkat při chůzi, v rytmu kroků.

L 18:38 „Tu zvolal: ‚Ježíši, Synu Davidův, smiluj se nade mnou!‘“

Upřímná vyprávění poutníka

„Modlitba přešla ze rtů do srdce a modlila se sama, i když jsem spal.“

Vstup do příběhu

Ignác z Loyoly učí rozjímat evangelium všemi smysly: představ si místo, lidi, zvuky, vůně, a pak se do scény postav. Jsi jedním z učedníků, kteří se ptají „kde bydlíš?“, a slyšíš „pojďte a uvidíte“. Není to fantazie pro fantazii; jde o to, aby se evangelium přestalo číst jako zpráva a začalo prožívat jako setkání. Ignác dodává, že duši nesytí množství vědění, ale vnitřní zakoušení.

J 1:38-39 „Když se Ježíš obrátil a uviděl, že jdou za ním, otázal se jich: ‚Co chcete?‘ Řekli mu: ‚Rabi (což přeloženo znamená: Mistře), kde bydlíš?‘ Odpověděl jim: ‚Pojďte a uvidíte!‘ Šli tedy a viděli, kde bydlí, a zůstali ten den u něho.“

Ignác z Loyoly · Duchovní cvičení 2

„Duši nesytí a neuspokojuje hojnost vědění, ale vnitřní pociťování a zakoušení věcí.“

Modlitba prostého pohledu

Farář z Arsu se ptal sedláka, který denně dlouho sedával v kostele, co tam dělá. Odpověď: „Dívám se na Něj a On se dívá na mě.“ To je celá vnitřní modlitba v jedné větě. Když dojdou slova i myšlenky, zůstává pohled. Dívat se na Boha není nicnedělání; je to nejčistší forma lásky, které je člověk schopen.

Ž 123:2 „Hle, jak oči služebníků k rukám jejich pánů, jako oči služebnice k rukám její paní, tak vzhlížejí naše oči k Hospodinu, našemu Bohu, dokud se nad námi nesmiluje.“

Sedlák z Arsu

„Dívám se na Něj a On se dívá na mě.“

Žalmy jako Kristova modlitba

Ježíš říká, že se Žalmy vztahují k němu. Když se modlíš žalm, který „nesedí“ na tvou situaci – prokletí nepřátel, smrtelná úzkost, jásot, který necítíš – nemodlíš se ho za sebe, ale s Kristem a za ty, na které sedí. Tím žalmy přestanou být archaickou poezií a stanou se školou modlitby, kterou prošel sám Ježíš.

L 24:44 „Řekl jim: ‚To jsem měl na mysli, když jsem byl ještě s vámi a říkal vám, že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v zákoně Mojžíšově, v Prorocích a Žalmech.‘“

Lutherův věnec ze čtyř pramenů

Luther radil svému holiči: vezmi kus textu (třeba jedno přikázání) a uvij z něj věnec o čtyřech pramenech: co mě text učí (poučení), za co v něm mohu děkovat (díky), co v něm vidím, že jsem nedělal (vyznání), a o co prosím (prosba). Funguje to na verš, žalm i Otčenáš. Hlavní výhoda: nikdy neskončíš jen u proseb.

Martin Luther · Prostý způsob, jak se modlit

„Z každého přikázání dělám věnec o čtyřech pramenech: poučení, díkůvzdání, vyznání a prosbu.“

Když Duch začne kázat, zmlkni

Luther pokračuje: stane se, že uprostřed jedné prosby začnou přicházet dobré myšlenky, a pak je třeba ostatní prosby nechat a „poslouchat kázání Ducha svatého“, protože jedno jeho slovo je lepší než tisíc našich. Nedrž se svého plánu, když Bůh mění téma. Plán je berle; kázání je návštěva.

Iz 50:4 „Panovník Hospodin dal mi jazyk učedníků, abych uměl zemdleného podpírat slovem. On mě probouzí každého jitra, probouzí mi uši, abych slyšel jako učedníci.“

Martin Luther · Prostý způsob, jak se modlit

„Jedno jeho slovo je lepší než tisíc našich modliteb.“

Dvě otázky

Když nevíš, jak se modlit nad textem, stačí dvě otázky. K Bohu: „Co mi tím říkáš?“ – a čekej. K sobě: „Co ti na to odpovím?“ – a odpověz. Vnitřní modlitba je rozhovor, ne monolog, a rozhovor má dvě strany. Většina z nás nikdy nepoložila první otázku, protože jsme nepočítali s odpovědí.

J 10:27 „Moje ovce slyší můj hlas, já je znám, jdou za mnou.“

Piš málo, ale piš

Deník modlitby není zpověď ani literatura. Stačí jedna věta denně: co mě zastavilo, co jsem zaslechl, co jsem odpověděl. Po roce máš svědectví o cestě, které by jinak zmizelo. A psaní zpomaluje: ruka nestíhá myšlenku, a tak se myšlenka usadí. Abakuk dostal příkaz „zapiš to vidění“.

Abk 2:2 „Hospodin mi odpověděl, řekl: ‚Zapiš to vidění, zaznamenej je na tabulky, aby si je čtenář mohl snadno přečíst.‘“

Přimlouvat se beze slov

Přímluva nemusí být seznam. Vezmi člověka, za kterého se modlíš, a „postav ho“ před Krista, jako přátelé spustili ochrnutého střechou. Drž ho tam v tichu minutu, aniž bys Bohu říkal, co má udělat. Pavel se modlí, aby Kristus přebýval v srdcích, ne aby se vyřídilo to a ono. Přímluva beze slov není lenost; je to důvěra, že Bůh ví.

Ef 3:16-17 „Aby se pro bohatství Boží slávy ve vás jeho Duchem posílil a upevnil ‚vnitřní člověk‘ a aby Kristus skrze víru přebýval ve vašich srdcích; a tak abyste zakořeněni a zakotveni v lásce…“

Roztržitost a myšlenky

Roztržitost je počasí, ne hřích

Terezie strávila roky přesvědčená, že roztržitost je její vina, než pochopila, že mysl prostě těká, jako se pohybuje obloha, a že to nelze zastavit. Roztržitost je počasí modlitby: někdy prší, někdy svítí, a ty se modlíš dál v obou případech. Kdo si roztržitost vyčítá, přidá k ní ještě sklíčenost, a ta je horší než roztržitost.

Terezie z Avily · Vnitřní hrad 4/1/9

„Nemůžeme zastavit pohyb nebes, a stejně tak nemůžeme zastavit své myšlenky.“

Vůle může být u Boha, i když hlava odešla

Terezie odlišuje představivost, která bloudí, od vůle, která může klidně zůstat u Boha, zatímco se v hlavě mele jako v mlýnku. Pierre-Marie od Kříže na tomto rozlišení staví útěchu pro každého, kdo si myslí, že se „vůbec nemodlil“: dokud jsi chtěl být s Bohem, byl jsi s ním, i když jsi na to půl hodiny nedokázal myslet. Modlí se vůle, ne fantazie.

Terezie z Avily · Vnitřní hrad 4/1/13

„Nechme ten mlýnek klapat a melme svou mouku dál; vůle a rozum ať nepřestávají pracovat.“

Nebojuj čelně

Kdo bojuje s myšlenkou přímo („nesmím na to myslet“), ji posílí. Jan od Kříže radí prostou „láskyplnou pozornost“ k Bohu: myšlenku neřešíš, jen se od ní odvrátíš k Němu, jako když se v hovoru s přítelem otočíš zpět, když tě něco vyrušilo. Pierre-Marie od Kříže radí totéž prakticky: nesnaž se mysl vyprázdnit, zaměstnej ji nepřímo něčím dobrým – čtením, pohledem, jedním slovem.

Jan od Kříže · Živý plamen lásky 3

„Ať zůstane v láskyplné pozornosti k Bohu, bez snahy něco cítit nebo chápat.“

Slovo návratu

Jakmile si všimneš, že jsi jinde, neanalyzuj, kde jsi byl a proč. Řekni jedno slovo („Ježíši“, „Abba“, „tady“) a vrať se. Samotné všimnutí je milost – v té chvíli jsi zase s Bohem. Sto návratů za půl hodiny neznamená špatnou modlitbu; znamená sto malých obrácení. Žalmista prosí přesně o to: „soustřeď mé srdce“.

Ž 86:11 „Hospodine, ukaž mi svou cestu, budu chodit po tvé pravdě, soustřeď mé srdce, aby se tvého jména bálo.“

Odpověď na roztržitost je víc lásky, ne víc soustředění

Jacques Philippe říká, že řešením roztržitosti není větší soustředění ducha, ale intenzivnější láska v srdci. Když se hlava nedá udržet, nezaměřuj se na hlavu; oživ touhu. Řekni Bohu, že ho miluješ a že tu chceš být – i uprostřed chaosu. Láska drží pozornost lépe než vůle.

Vracející se myšlenka je materiál

Terezie radí těm, kdo nedokážou rozjímat, aby si pomáhali knihou, obrazem, pohledem na krajinu, vodu, květiny – čímkoli, co obrátí mysl ke Stvořiteli. Stejně tak myšlenka, která se vrací pořád – starost, vztah, plán – není nutně nepřítel. Vezmi ji a přines ji Bohu: „Tohle mi nedá pokoj; tady to máš.“ Roztržitost se změní v přímluvu.

Terezie z Avily · Kniha života 9/5

„Pomáhalo mi dívat se na pole, vodu, květiny; v těch věcech jsem nacházela stopu Stvořitele, byly mi knihou.“

Ospalost: změň polohu nebo jdi

Ospalost v modlitbě není lenost; je to tělo, které říká, že spánku bylo málo nebo že sedíš příliš pohodlně. Nehádej se s ní: vstaň, projdi se, modli se v chůzi jako Izák na poli. Modlitba na procházce je stejně platná jako v křesle a pro některé lidi přirozenější.

Gn 24:63 „K večeru vyšel Izák na pole, aby přemýšlel.“

Nuda a čekání

Nuda přijde. Není znamením, že děláš něco špatně; je znamením, že jsi překročil hranici, kde tě drží zážitky, a vstoupil tam, kde drží jen věrnost. Žalmista čeká „víc než strážní jitro“ – a jitro přijde, ale ne proto, že by strážný něco udělal. Nuda je čekárna, ne slepá ulička.

Ž 130:5-6 „Skládám naději v Hospodina, má duše v něho naději skládá, čekám na jeho slovo. Má duše vyhlíží Panovníka víc než strážní jitro, když drží stráž k jitru.“

Nehodnoť uprostřed

Uprostřed modlitby nikdy nevíš, jestli „jde“. Kdo se v ní neustále kontroluje („cítím něco? funguje to?“), udělal z ní zrcadlo. Hodnocení nech na potom – a nejlépe ani potom. Žalmista se nežene za velkými věcmi; sedí u matky jako odstavené dítě.

Ž 131:1 „Hospodine, nemám domýšlivé srdce ani povýšený pohled. Neženu se za velkými věcmi, za divy, jež nevystihnu.“

Kdy změnit formu

Pierre-Marie od Kříže shrnuje zásady modlitby do tří slov: věrnost, pružnost, svoboda. Věrnost v čase a místě; pružnost ve formě: když nejde ticho, čti; když nejde čtení, choď; když nejde nic, zůstaň sedět. Svoboda v tom, že nejsi otrokem žádné metody. Ignác navíc radí „opakování“: vrať se k místu, kde jsi včera něco zakusil; nemusíš pořád dál. Pravidlo: měň formu, nikdy ne závazek.

Tělo a dech

Dech jako opora

Dech je jediná tělesná funkce, která je zároveň bezděčná a ovladatelná – proto ho církev odedávna používá jako opěrku modlitby. Na nádech „Pane Ježíši Kriste“, na výdech „smiluj se nade mnou“. Nebo jen prodloužený výdech, při němž Bohu vydáváš své napětí. Nejde o dechovou techniku, ale o to, aby se tělo modlilo s tebou.

Ž 150:6 „Všechno, co má dech, ať chválí Hospodina! Haleluja.“

Oči otevřené, nebo zavřené

Zavřené oči pomáhají odstínit svět, ale usnadňují bloudění a ospalost. Otevřené oči potřebují jeden pevný bod: kříž, svíčku, ikonu, strom za oknem. Zkus obojí a poznej, co ti pomáhá. List Židům radí „s pohledem upřeným na Ježíše“ – a upřený pohled potřebuje něco, na co se upře.

Žd 12:2 „S pohledem upřeným na Ježíše, který vede naši víru od počátku až do cíle.“

Ruce

Ruce v modlitbě mluví: otevřené dlaně nahoru přijímají; dlaně dolů odevzdávají; sepjaté ruce drží pohromadě rozptýleného člověka; ruce na hrudi uzavírají; pozvednuté ruce chválí. Změna gesta uprostřed modlitby může být modlitbou beze slov. Žalmista „rozpíná ruce“, protože jeho duše žízní; tělo říká, na co slova nestačí.

Ž 143:6 „Rozpínám své ruce k tobě, má duše po tobě žízní jak vyprahlá země.“

06 · PŮLHODINA9 tipů

Kolik času a jak často

Nejčastější otázka začátečníka – a nejméně důležitá. Přesto potřebuje jasnou odpověď, jinak ji člověk řeší každý den znovu a většinou ji prohraje.

Věrnost je víc než délka

Deset minut každý den je víc než hodina jednou za týden. Kdo je věrný v nejmenší věci, dostane víc. Vnitřní modlitba není výkon na jeden zátah, ale zvyk, který se buduje jako sval: zátěž malá, opakování denní. Nejdřív se nauč přijít; teprve potom se uč zůstávat déle.

L 16:10 „Kdo je věrný v nejmenší věci, je věrný také ve velké; kdo je v nejmenší věci nepoctivý, je nepoctivý i ve velké.“

Začni s dvaceti minutami, cílem je hodina

Pod deset minut se mysl nestihne ani zklidnit; nad hodinu začátečník neudrží. Rozumný start je patnáct až dvacet minut, po měsíci třicet. Terezie, František Saleský i Luther mluví o hodině – ale jako o cíli, ne o vstupence. Dnem malých začátků se nemá pohrdat.

Za 4:10 „A kdo pohrdal dnem malých začátků, radostně bude hledět na olovnici v ruce Zerubábelově.“

Pevná délka, kuchyňská minutka

Nastav si čas na minutce (nebo na telefonu, který leží v jiné místnosti) a pak už na hodiny nekoukej. Kontrola času je nejčastější roztržitost začátečníka. Když minutka zazvoní, skonči, i kdyby to zrovna začínalo být dobré – právě ta nedokončenost tě zítra přivede zpět.

Kaz 3:1 „Všechno má určenou chvíli a veškeré dění pod nebem svůj čas.“

Prvních deset minut je rozjezd

Nesuď modlitbu podle začátku. Většina lidí prožije prvních deset minut jako chaos: úkoly, vzpomínky, hluk. To není modlitba, která se nepovedla; to je předsíň. Pierre-Marie od Kříže připomíná, že modlitba se nikdy neobejde bez námahy – a námaha přichází hlavně na začátku. Proto je patnáctiminutová modlitba často jen rozjezd bez jízdy.

Ž 37:7 „Ztiš se před Hospodinem a čekej na něj. Nevzrušuj se kvůli tomu, kdo jde úspěšně svou cestou, nad tím, kdo strojí pikle.“

Pierre-Marie od Kříže · Modlitba chudého (Když se nemůžeme usebrat)

„Modlitba se nikdy neobejde bez námahy.“

Denní krátká a týdenní dlouhá

Kdo nezvládá denní půlhodinu, ať má denní čtvrthodinu a jednou v týdnu hodinu – třeba v sobotu ráno nebo v neděli odpoledne. Ta dlouhá umožní, co krátká nedovolí: dojet za rozjezd. Známý výrok připisovaný Františku Saleskému to říká s nadsázkou, která není nadsázka: čím víc práce, tím víc modlitby.

Připisováno Františku Saleskému

„Modli se půl hodiny denně. Když máš příliš mnoho práce, modli se hodinu.“

Střelné modlitby přes den

Nehemjáš se pomodlil mezi královou otázkou a svou odpovědí – během jediné vteřiny. Augustin popisuje, že egyptští mniši posílali k Bohu krátké, „vystřelené“ modlitby, aby pozornost neochabla. Vnitřní modlitba přes den nevyžaduje čas, jen připomínku: zvonění telefonu, čekání na výtah, červená na semaforu. Ranní půlhodina se do dne rozlévá právě tudy.

Neh 2:4 „Král mi řekl: ‚Co si tedy přeješ?‘ Pomodlil jsem se k Bohu nebes.“

Augustin · Dopis Probě (130)

„Bratři v Egyptě posílají modlitby velmi krátké a jakoby vystřelené, aby pozornost neochabla.“

Slabá období: zkrať, nezruš

Přijdou týdny nemoci, malých dětí, stěhování, vyčerpání. V nich nedrž půlhodinu – drž pět minut. Zrušit modlitbu „na chvíli“ znamená zpravidla na měsíce. Pastýř nosí březí ovce „šetrně“; buď k sobě stejně šetrný, ale neopouštěj stádo.

Iz 40:11 „Jak pastýř pase své stádo, beránky svou paží shromažďuje, v náručí je nosí, březí ovečky šetrně vede.“

Otestuj svůj čas dne

Ráno je klasika, ale ne zákon. Někdo je ráno nepoužitelný a večer bdělý. Zkus tři týdny ráno, tři týdny polední pauzu, tři týdny večer – a rozhodni se podle toho, kdy jsi skutečně přítomný, ne podle toho, co se sluší. Žalmista se modlí „večer, zrána, za poledne“.

Ž 55:18 „Večer, zrána, za poledne lkám a sténám. – Vyslyšel můj hlas!“

Jednou za rok den ticha

Mojžíš byl pozván na horu „pobýt tam“. Jeden den v roce (později víkend) v tichu – v klášterním hostinci, na chatě bez signálu, v prázdném kostele – udělá s modlitbou to, co týden dovolené s manželstvím. Řada klášterů v Česku nabízí levné ubytování pro ty, kdo hledají ticho; není třeba být katolík, stačí být tichý.

Ex 24:12 „Hospodin řekl Mojžíšovi: ‚Vystup ke mně na horu a pobuď tam. Dám ti kamenné desky – zákon a přikázání, které jsem napsal, abys jim vyučoval.‘“

07 · PŮLHODINA15 tipů

Co v sobě prožíváš – nebo neprožíváš

Tady se chybuje nejvíc: člověk čte své pocity jako Boží hodnocení. Tato kapitola je čtenářský klíč k vlastnímu nitru.

Útěcha a bezútěšnost

Ignác z Loyoly popsal dva základní stavy: útěchu (blízkost, radost, chuť k dobrému) a bezútěšnost (prázdno, nechuť, pochybnost). Obojí přichází a odchází. Pravidlo, které zachrání roky: v bezútěšnosti nikdy neměň rozhodnutí učiněná v útěše. Nezkracuj, neruš, neodcházej – vydrž, dokud se počasí nezmění. A v útěše se připravuj na to, že se změní.

Ž 30:6 „Jeho hněv je na okamžik, jeho přízeň však na celý život. Večer se uhostí pláč, a ráno všechno plesá.“

Vyprahlost není chyba

Terezie prožila osmnáct let modlitby, při níž se často víc dívala na hodiny než na Boha, a přesto říká, že jediná hodina milosti, kterou jí Pán později dal, zaplatila všechno. Vyprahlost je normální fáze, kterou prošli všichni svatí. Kdo v ní vydrží, není neúspěšný; je věrný. Izajáš mluví o tom, kdo „chodí v temnotách“ a má se opřít o Boha – ne o světlo.

Iz 50:10 „Kdo z vás se bojí Hospodina a poslouchá jeho služebníka? Kdo chodí v temnotách, kde není žádná záře, ať doufá v Hospodinovo jméno a opře se o svého Boha.“

Terezie z Avily · Kniha života 11/11

„Jedinou hodinou útěchy, kterou mi Pán dal, se mi zdá zaplacena všechna úzkost, kterou jsem tolik let v modlitbě snášela.“

Vyprahlost, nebo vlažnost?

Jan od Kříže dává tři znamení, podle nichž poznáš, že vyprahlost není tvá vina, ale Boží dílo: nenacházíš zalíbení ani v Bohu, ani v ničem stvořeném; trápí tě, že Bohu nesloužíš (vlažnému je to jedno); a nedokážeš už rozjímat po starém způsobu, i když se snažíš. Když platí všechna tři, nic neměň. Když chybí to prostřední, ptej se: kde jsem se zabydlel?

Jan od Kříže · Temná noc I/9

„První znamení: duše nenachází útěchu ve věcech Božích, ale ani v žádné věci stvořené.“

City nejsou měřítko

Terezie říká, že nejde o to mnoho přemýšlet, ale mnoho milovat. A milovat neznamená cítit; znamená chtít dobro druhého tady a teď. Kdo nic necítí, ale zůstává, miluje víc než ten, kdo cítí hodně a odchází, když city přestanou. Měřítkem modlitby je vůle, ne teploměr.

Terezie z Avily · Vnitřní hrad 4/1/7

„Nezáleží na tom mnoho přemýšlet, ale mnoho milovat.“

Pokoj je víc než nadšení

Nadšení stoupá a klesá; pokoj zůstává. Pavel neříká „ať vládne nadšení“, ale „mír Kristův“. Když po modlitbě odcházíš klidnější, trpělivější, méně vyděšený – to je ovoce, i když ses při ní nudil. Nadšení je cukr, pokoj je chléb.

Ko 3:15 „A ve vašem srdci ať vládne mír Kristův, k němuž jste byli povoláni v jedno společné tělo. A buďte vděčni.“

„Nic jsem neprožil“

Semeno roste, „ať spí či bdí“, a rolník „ani neví jak“. Většina růstu se děje mimo tvé vědomí. Pierre-Marie od Kříže věnuje celé stránky vytrvalosti v modlitbě, která nic nepřináší, a nazývá ji úzkou branou. Zpětně poznáš, co se v těch „prázdných“ hodinách stalo; v jejich průběhu to nepoznáš nikdy.

Mk 4:26-27 „S Božím královstvím je to tak, jako když člověk zaseje semeno do země; ať spí či bdí, v noci i ve dne, semeno vzchází a roste, on ani neví jak.“

100

Staré bolesti vylezou

Když je konečně ticho, ozve se, co jsi léta přehlušoval: vztek, stará křivda, stud, smutek. To není znamení, že modlitba nefunguje, ale že funguje: světlo vjelo do sklepa. Nesnaž se to rychle zbožně vyřešit; ukaž to Bohu, a pokud je to těžké, i člověku.

Ž 139:23-24 „Bože, zkoumej mě, ty znáš mé srdce, zkoušej mě, ty znáš můj neklid, hleď, zda jsem nesešel na cestu trápení, a po cestě věčnosti mě veď!“

Henri Nouwen · Cesta srdce

„Samota je pecí proměny.“

101

Odpor je dobré znamení

C. S. Lewis přiznává, že modlitba je nepříjemná a že výmluva, proč ji vynechat, je vždycky vítaná – a ptá se, proč asi. Odpor, který cítíš přesně před modlitbou, a ne před jinými činnostmi, prozrazuje, že se tu děje něco důležitého. Kdyby nešlo o nic, nic by se nebránilo.

102

Nehoň minulý zážitek

Mana se nedala schovat do druhého dne – zčervivěla. Stejně tak silný duchovní zážitek: je darem pro ten den. Kdo se ho snaží zopakovat, dělá z modlitby pokus o výrobu pocitu, a do výroby se Bůh zapojit nedá. Poděkuj a jdi dál k novému dni bez očekávání, že bude jako ten včerejší.

Ex 16:19-20 „Mojžíš jim řekl: ‚Nikdo ať si nenechává nic do rána!‘ Ale oni Mojžíše neposlechli, a někteří si nechali něco do rána. To se zčervivělo a páchlo.“

103

Stud a nehodnost

Petr řekl „odejdi ode mne“ – a Ježíš neodešel. Pierre-Marie od Kříže srovnává naše zbožné zakrývání s Adamovým fíkovým listím: nahotu tím nezakryjeme, jen ji zesměšníme. Pocit nehodnosti je pravdivý, ale závěr „tak radši nepůjdu“ je lež. Nehodný přijde; to je celé evangelium.

L 5:8 „Když to Šimon Petr uviděl, padl Ježíšovi k nohám a řekl: ‚Odejdi ode mne, Pane, vždyť já jsem člověk hříšný.‘“

104

Únava: jdi spát

Eliáš chtěl zemřít a Bůh mu poslal anděla s chlebem a spánkem, ne s kázáním. Někdy je nejduchovnější odpovědí na prázdnou modlitbu vyspat se, najíst se a jít ven. Vyčerpání se tváří jako duchovní krize, ale krize to není. Nejdřív se postarej o tělo; ono je nositelem modlitby.

1Kr 19:5-7 „Lehl si a usnul pod janovcem. Tu se ho dotkl anděl a řekl mu: ‚Vstaň a jez!‘ (…) Pojedl, napil se a znovu ulehl. Hospodinův anděl se ho dotkl podruhé a řekl: ‚Vstaň a jez, máš před sebou dlouhou cestu!‘“

105

Dlouhé „nic“ může být nová fáze

Thomas Green popisuje, jak modlitba „vyschne“ nejen jako zkouška, ale jako přechod: Bůh přestane dávat vodu ze studny, aby tě naučil žít z jiného pramene. Když ti dlouho „nejde“ rozjímání, které dřív fungovalo, možná tě Bůh vede k prostšímu bytí s ním bez myšlenek. Znamení: staré nejde, ale odejít nechceš.

Iz 43:19 „Hle, činím něco docela nového a už to raší. Nevíte o tom? Já povedu pouští cestu, pustou krajinou řeky.“

106

Psychika a duch

Ne každá temnota je duchovní noc. Dlouhotrvající skleslost, ztráta chuti k čemukoli, poruchy spánku – to může být únava nebo nemoc, o které je dobré mluvit s lékařem. Duchovní vyprahlost se týká hlavně modlitby a Boha; když se týká celého života, hledej i jinou pomoc. Ptát se na to není nedostatek víry; je to pravdivost.

Ž 42:6 „Proč se tak trpce rmoutíš, má duše, proč ve mně úzkostně sténáš? Na Boha čekej, opět mu budu vzdávat chválu, jen jemu, své spáse.“

107

Rozlišuj, co ti přišlo

Jan varuje, abychom nevěřili „každému vnuknutí“. Myšlenka, která v modlitbě přijde, může být od Boha, ze mě, nebo odjinud. Klasická kritéria: je v souladu s Písmem; vede k pokoře, ne k pocitu výjimečnosti; zanechává pokoj, ne neklid; a potvrdí ji čas a zkušený člověk. Silný pocit sám o sobě nic nedokazuje.

1J 4:1 „Milovaní, nevěřte každému vnuknutí, nýbrž zkoumejte duchy, zda jsou z Boha; neboť mnoho falešných proroků vyšlo do světa.“

108

Slzy

Slzy v modlitbě nejsou nutně známka slabosti ani nutně známka Boží blízkosti; jsou znamením, že se něco uvolnilo. Pouštní otcové je považovali za dar, ale varovali před tím, aby si je člověk vyvolával. Když přijdou, nech je; když nepřijdou, nic neschází.

Ž 126:5 „Ti, kdo v slzách sejí, s plesáním budou sklízet.“

08 · POTOM8 tipů

Po modlitbě a v průběhu dne

Mojžíšova tvář zářila, aniž o tom věděl. To, co se stane po modlitbě, rozhoduje o tom, jestli modlitbou vůbec byla.

109

Neodcházej hned

Poslední minuta modlitby patří přechodu: krátce poděkuj, zeptej se, co si odnášíš, a vstaň pomalu. Kdo skočí od ticha rovnou k telefonu, smaže během tří vteřin, co se dělo půl hodiny. Mojžíš z hory sestupoval; nesestupuj z modlitby výtahem.

Ex 34:29 „Když pak Mojžíš sestupoval z hory Sínaje, měl při sestupu z hory desky svědectví v rukou. Mojžíš nevěděl, že mu od rozhovoru s Hospodinem září kůže na tváři.“

110

Kytička na den

František Saleský radí odnést si z rozjímání „duchovní kytičku“: jednu myšlenku nebo větu, ke které se během dne vracíš jako ke květině přivoněné ráno. Napiš si ji na lísteček, do telefonu, na ruku. Není třeba si pamatovat celou modlitbu; stačí jedna věta, která přežije den.

František Saleský · Úvod do zbožného života II/7

„Kdo se prochází krásnou zahradou, nerad odchází, aniž by si natrhal několik květů.“

111

Večerní zpytování

Pět kroků, které trvají pět minut: poděkuj za dnešek; popros o světlo; projdi den od rána do večera a všímej si, kde byl Bůh a kde jsi byl ty; lituj a přijmi odpuštění; rozhodni se pro zítřek. Ignác považoval tuto modlitbu za jedinou, kterou nesmí nikdo vynechat – právě proto, že učí vidět Boha ve všedním dni.

Pl 3:40 „Zkoumejme a zpytujme své cesty, vraťme se zpět k Hospodinu.“

112

Praxe Boží přítomnosti

Bratr Vavřinec se naučil žít v neustálém rozhovoru s Bohem prostou metodou: kdykoli si vzpomněl, obrátil se k Bohu jedním slovem – uprostřed práce, hovoru, chůze. Nejdřív to zapomínal stokrát denně; po letech to šlo samo. Pavel říká, že v Bohu „žijeme, pohybujeme se, jsme“: nejde o to Boha přivolat, ale všimnout si, že tu je.

Sk 17:28 „‚Neboť v něm žijeme, pohybujeme se, jsme‘, jak to říkají i někteří z vašich básníků: ‚Vždyť jsme jeho děti.‘“

Bratr Vavřinec · Praxe Boží přítomnosti, dopisy

„Stačí malé pozvednutí srdce; stačí i uprostřed bitvy, s mečem v ruce.“

113

Svátost přítomného okamžiku

Jean-Pierre de Caussade učí, že Boží vůle není někde v budoucnosti, ale v tom, co je právě teď: v tomto úkolu, v tomto člověku, v tomto čekání. Vnitřní modlitba přes den znamená přijímat každou chvíli jako místo, kde Bůh přichází. „Toto je den, který učinil Hospodin“ – nejen neděle, ale i úterý na úřadě.

Ž 118:24 „Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho.“

Jean-Pierre de Caussade · Odevzdanost do Boží prozřetelnosti

„Přítomný okamžik je vždy plný nekonečných pokladů.“

114

Zapoj tělo do připomínek

Izrael měl slova zákona na rukou, na čele, na veřejích. Vytvoř si své „veřeje“: práh dveří, na němž se při každém průchodu pomodlíš jednu větu; mytí rukou jako chvíle odevzdání; zastavení u auta před nastartováním. Tělo si připomínky pamatuje lépe než hlava. Během měsíce se zvyk zautomatizuje a den dostane rytmus.

Dt 6:8-9 „Uvážeš si je jako znamení na ruku a budeš je mít jako pásek na čele mezi očima. Napíšeš je také na veřeje svého domu a na své brány.“

115

Po pádu se vrať hned

Spravedlivý „sedmkrát padne a zase povstane“. Když ráno vynecháš, nebo když v poledne uděláš něco, za co se stydíš, nečekej na „vhodnou chvíli“ k návratu. Návrat je vždy teď, jedním slovem. Nejnebezpečnější není pád, ale hodina po něm, kdy se člověk stydí přiblížit.

Př 24:16 „Spravedlivý, i když sedmkrát padne, zase povstane, svévolníci se zhroutí ve zlém.“

116

Nesdílej všechno

Bůh svěřuje „tajemství“ těm, kdo se ho bojí. Co prožíváš v modlitbě, nemusí a často nemá být sdíleno na skupince ani na sociálních sítích. Sdílej ovoce (trpělivost, rozhodnutí, odpuštění), ne zážitky. Zveřejněný zážitek se často změní v majetek, o který se pak bojíš přijít.

Ž 25:14 „Hospodinovo tajemství patří těm, kdo se ho bojí, ve známost jim uvádí svou smlouvu.“

09 · ROKY12 tipů

Překážky, krize a návraty

Každý, kdo se do vnitřní modlitby pustí, ji někdy vzdá. Rozdíl mezi těmi, kdo dojdou, a těmi, kdo ne, je jediný: ti první se vrátili.

117

Největší nepřítel je sklíčenost

Ne roztržitost, ne hřích, ne nedostatek času, ale pocit „tohle nemá cenu“. Terezie prosí, aby ten, kdo modlitbu začal, nikdy nepřestal, ať se děje cokoli, protože Pán ho nakonec dovede do přístavu světla. Pierre-Marie od Kříže končí svou knihu jediným pokynem: nikdy nepřestávat. Sklíčenost je lhář; pozná se podle toho, že nabízí jediné řešení – přestat.

Terezie z Avily · Kniha života 8/4

„Kdo nezanechá modlitby, toho Pán nakonec dovede do přístavu světla.“

118

Po hříchu se vrať dřív, ne později

Marnotratný syn se vrátil špinavý a otec mu běžel naproti. Nejběžnější past: „nejdřív se dám do pořádku, pak se zase začnu modlit“. Je to obráceně. Modlitba je místo, kde se dáváš do pořádku. Kdo po hříchu utíká od modlitby, utíká z jediného místa, kde se s hříchem dá něco dělat.

L 15:20 „I vstal a šel k svému otci. Když ještě byl daleko, otec ho spatřil a hnut lítostí běžel k němu, objal ho a políbil.“

119

Přestaň měnit metody

Když nejde jedna cesta, začátečník zkusí druhou, třetí, pátou – a po roce umí pět začátků a žádné pokračování. Abba Mojžíš poslal bratra, který u něj hledal slovo, zpátky do cely: cela tě všechno naučí. Vyber jednu cestu, dej jí rok, a teprve pak ji hodnoť. Jeremjáš radí ptát se na „stezky věčnosti“, ne na nejnovější.

Jr 6:16 „Toto praví Hospodin: ‚Stůjte na cestách a vyhlížejte, ptejte se na stezky věčnosti: Kde je ta dobrá cesta? Vydejte se po ní a vaše duše naleznou klid.‘“

Abba Mojžíš · Výroky pouštních otců

„Jdi, seď ve své cele, a cela tě všechno naučí.“

120

Nečekej na chuť

Syn v podobenství řekl „nechce se mi“, a pak šel. Chuť k modlitbě přichází většinou až při modlitbě, ne před ní; kdo čeká, až ji bude mít, nikdy nezačne. Jacques Philippe to říká bez obalu. Modli se, protože je čas, ne protože se ti chce; chuť se cestou přidá, nebo nepřidá, a modlitba platí v obou případech.

Mt 21:29 „On odpověděl: ‚Nechce se mi.‘ Ale potom toho litoval a šel.“

Jacques Philippe · Čas pro Boha

„Kdybychom měli čekat, až nám přijde chuť, čekali bychom možná až do konce života.“

121

Když modlitba „nefunguje“

Modlitba nefunguje, protože není přístroj. Terezie říká, že Pán nehledí na velikost skutků, ale na lásku, s níž se konají – a totéž platí o modlitbě: nehledí, jak dlouho a jak dobře, ale s jakou láskou. Otázku „funguje to?“ nahraď otázkou „miluji víc?“. Po půl roce se zeptej lidí kolem sebe, jestli se něco změnilo. Oni to vědí.

Terezie z Avily · Vnitřní hrad 7/4/15

„Pán nehledí tolik na velikost skutků jako na lásku, s níž se konají.“

122

Acedie, polední démon

Pouštní otcové znali stav, kdy se den zdá nekonečný, cela nesnesitelná a každá jiná činnost lákavější než modlitba – Evagrius mu říká polední démon. Dnes se mu říká nuda, prokrastinace, vyhoření. Léčba je stejná jako tehdy: zůstat na místě a nedělat nic jiného, dokud neodejde. Utéct znamená potkat ho jinde.

Ž 91:5-6 „Nemusíš se bát noční hrůzy ani šípu, který létá ve dne, moru, jenž se plíží temnotami, nákazy, jež řádí za poledne.“

Evagrius Pontský · Praktikos 12

„Démon acedie, zvaný také polední démon, je ze všech nejtěžší.“

123

Bůh skrytý

„Věru, ty jsi Bůh skrytý.“ Období, kdy Bůh mlčí, není důkazem nepřítomnosti; je to způsob přítomnosti, který nás učí přestat se opírat o pocit. Pierre-Marie od Kříže se ptá, jak bychom mohli něco spatřit, když se přestaneme dívat. Skrytý Bůh se nehledá zavřenýma očima.

Iz 45:15 „Věru, ty jsi Bůh skrytý, Bůh Izraele, spasitel.“

124

Vina za málo modlitby

Pocit viny, že se modlíš málo, k modlitbě nikdy nepřivedl nikoho; přivedl jen k dalšímu odkládání. Bůh „ví, že jsme jen prach“. Vinu nahraď touhou: ne „měl bych“, ale „chci“. A pak se modli pět minut, ne půl hodiny, kterou jsi „měl“.

Ž 103:14 „On ví, že jsme jen stvoření, pamatuje, že jsme prach.“

125

Nesrovnávej se s mystiky

Terezie, Jan od Kříže, Alžběta od Trojice – jejich texty jsou nádherné a snadno vyvolají dojem, že tvá modlitba je proti nim nic. Pavel se ptá: „Máš něco, co bys nebyl dostal?“ Jejich milost byla jejich; tvoje je tvoje. Čti je jako mapu, ne jako měřítko.

1K 4:7 „Kdo ti dal vyniknout? Máš něco, co bys nebyl dostal? A když jsi to dostal, proč se chlubíš, jako bys to nebyl dostal?“

126

Nemoc, ztráta, zlom

Jób nakonec neříká „pochopil jsem“, ale „spatřil jsem tě“. Krize, které rozbijí život, často rozbijí i zavedený způsob modlitby. Nezkoušej v nich dělat, co jsi dělal předtím; stačí sedět a být tam, třeba beze slov. Pierre-Marie od Kříže mluví o kříži všedního dne, který se stává modlitbou, když ho neseš před Bohem.

Jb 42:5 „Jen z doslechu o tobě jsem slýchal, teď však jsem tě spatřil vlastním okem.“

127

Restart: „Tu jsem“

Mojžíš u keře neměl žádný plán; řekl „tu jsem“. Když jsi měsíce nebo roky nebyl v tichu, nezačínej tím, že si nastuduješ metody. Sedni si, řekni „tu jsem“ a zůstaň deset minut. Zítra znovu. To je celý restart. Bůh nepotřebuje, abys dohnal, co jsi zameškal.

Ex 3:4 „Hospodin viděl, že odbočuje, aby se podíval. I zavolal na něho Bůh zprostředku keře: ‚Mojžíši, Mojžíši!‘ Odpověděl: ‚Tu jsem.‘“

128

Duchovní pýcha

Farizeus se „sám u sebe modlil“ – a děkoval za to, jaký je. Pierre-Marie od Kříže upozorňuje, že už samotné slůvko „moje“ v „moje modlitba“ prozrazuje, že jsme ji začali vlastnit. Kdo se modlí déle, začne snadno pohrdat těmi, kdo se modlí „jen prosby a amen“. V té chvíli je jeho modlitba horší než jejich.

L 18:11 „Farizeus se postavil a takto se sám u sebe modlil: ‚Bože, děkuji ti, že nejsem jako ostatní lidé, vyděrači, nepoctivci, cizoložníci, nebo i jako tento celník.‘“

10 · ROKY9 tipů

Dlouhá cesta

Vnitřní modlitba není projekt na půl roku. Tato kapitola nabízí orientaci na roky dopředu.

129

Mapa, ne skákání

Terezie popisuje sedm komnat hradu: cesta má fáze a v každé se modlitba mění. Znát mapu pomáhá nepanikařit, když se něco změní – a nechtít přeskakovat. Bránou do hradu je modlitba; dál se nechodí rychleji, než vede Pán. Žalm 84 popisuje poutníky, kteří jdou „stále s novou silou“, ale jdou.

Ž 84:6-8 „Blaze člověku, jenž sílu hledá v tobě, těm, kteří se vydávají na pouť. Když Suchým údolím se ubírají, učiní je prameništěm, a podzimní déšť je halí požehnáním. Pokračují stále s novou silou, objeví se před svým Bohem na Sijónu.“

Terezie z Avily · Vnitřní hrad 1/1/7

„Bránou, kterou se vstupuje do tohoto hradu, je modlitba a rozjímání.“

130

Jedna kniha pomalu

Kazatel varuje, že spisování knih nebere konce. Nečti pět knih o modlitbě; přečti jednu (třeba Modlitbu chudého nebo Čas pro Boha) čtyřikrát, s tužkou, po kapitole týdně, a dělej, co říká. Kniha o modlitbě, která nevede k modlitbě, je jen další rozptýlení.

Kaz 12:12 „Nadto pak zbývá, synu můj, říci: Přijmi poučení! Spisování mnoha knih nebere konce a mnohé hloubání unaví tělo.“

131

Duchovní přítel

Železo se ostří železem. Najdi jednoho člověka, kterému jednou za měsíc řekneš pravdu o své modlitbě – nemusí být odborník, stačí, že se modlí a umí mlčet. Vnitřní modlitba bez zpětné vazby se snadno zvrhne v sebeklam. V evangelikálním prostředí tomu říkáme „zodpovědnost“; církev tomu tisíc let říkala duchovní doprovázení.

Př 27:17 „Železo se ostří železem a jeden ostří tvář druhého.“

132

Společné ticho ve skupince

Zkus na skupince místo pěti minut „sdílení“ pět minut společného ticha nad jedním veršem. Bude to nepříjemné, a to je dobře. Společné ticho učí, že modlitba není výkon před druhými. Sbor, v němž lidé umějí spolu mlčet před Bohem, umí i spolu mluvit.

Ž 133:1 „Jaké dobro, jaké blaho tam, kde bratří bydlí svorně!“

133

Ovoce je jediné měřítko

Po roce se neptej „jak hluboko jsem došel“, ale „jsem trpělivější? odpouštím rychleji? bojím se míň? mám víc času na lidi?“ Strom se pozná po ovoci, ne po zážitcích. Kdo má po letech modlitby tvrdší srdce, modlil se špatně, ať při tom cítil cokoli.

Mt 7:16 „Po jejich ovoci je poznáte. Což sklízejí z trní hrozny nebo z bodláčí fíky?“

134

Kontemplace ve všedním

Časem se stane, že se modlitba přelije mimo vyhrazený čas: stromy, tváře, práce začnou „vypravovat o Boží slávě“. Jan od Kříže vidí Ženicha, jak prošel světem a pouhým pohledem zanechal stvoření oděné krásou. To je cíl: ne půlhodina ticha, ale život, který vidí.

Ž 19:2 „Nebesa vypravují o Boží slávě, obloha hovoří o díle jeho rukou.“

Jan od Kříže · Duchovní píseň 5

„Tisíce milostí rozdávaje prošel spěšně těmito háji, a pouhým pohledem je zanechal oděné krásou.“

135

Modlitba, která neustává

„V modlitbách neustávejte“ není nesplnitelný příkaz, ale popis stavu, do něhož vnitřní modlitba postupně vede: srdce, které se obrací k Bohu i tehdy, když hlava dělá něco jiného. Theofan Zatvornik to popisuje jako stání s myslí v srdci před Bohem. Není třeba to vyrábět; přichází to jako ovoce věrnosti.

1Te 5:17 „V modlitbách neustávejte.“

Theofan Zatvornik

„Podstatou modlitby je stát s myslí v srdci před Bohem.“

136

Nikdy hotový

Pavel „nemá za to, že je u cíle“. Řehoř z Nyssy říká, že duchovní růst jde od začátků k dalším začátkům, a ty nikdy nekončí – protože Bůh je nekonečný a cesta k němu také. Neexistuje stav „už se umím modlit“. Existuje jen „zase začínám“, a to je dobrá zpráva: nikdy nebudeš pozdě.

Fp 3:12-13 „Nemyslím, že bych již byl u cíle anebo již dosáhl dokonalosti; běžím však, abych se jí zmocnil, protože mne se zmocnil Kristus Ježíš. Bratří, já nemám za to, že jsem již u cíle; jen to mohu říci: zapomínaje na to, co je za mnou, upřen k tomu, co je přede mnou…“

Řehoř z Nyssy · Homilie na Píseň písní 8

„Duše stoupá od začátků k začátkům, které nikdy nekončí.“

137

Bůh dokončí, co začal

Poslední tip patří jistotě: to, co ses rozhodl začít, jsi nezačal ty. A ten, kdo začal, „dovede to až do dne Ježíše Krista“. Vnitřní modlitba není tvůj projekt, jehož úspěch závisí na tvé výdrži; je to jeho dílo, jehož nástrojem je tvá věrnost. Terezie to shrnula na záložce, kterou nosila v breviáři: Bůh sám stačí.

Fp 1:6 „A jsem si jist, že ten, který ve vás začal dobré dílo, dovede je až do dne Ježíše Krista.“

Terezie z Avily · Nada te turbe

„Nic ať tě neznepokojuje, nic ať tě neděsí; kdo má Boha, tomu nic neschází. Bůh sám stačí.“

DOPORUČENÁ ČETBA

Doporučená četba

Výběr je řazen od nejpřístupnějšího k náročnějšímu. Pro začátečníka stačí první dva tituly.

Jacques Philippe – Čas pro Boha(Paulínky 2021). Nejlepší krátký úvod do vnitřní modlitby pro úplného začátečníka; srozumitelný i protestantovi.
Pierre-Marie od Kříže – Modlitba chudého(Karmelitánské nakladatelství 2013). Hlavní zdroj tohoto přehledu; o chudobě, roztržitosti a vytrvalosti.
Bratr Vavřinec – Praxe Boží přítomnosti.Útlá knížka kuchaře, který se naučil být s Bohem uprostřed hrnců.
Martin Luther – Prostý způsob, jak se modlit.Návod pro holiče: věnec ze čtyř pramenů; lze najít v českých výborech z Lutherova díla.
Dietrich Bonhoeffer – Život v obecenství(kapitola Den o samotě) a Žalmy – modlitební kniha Bible. Protestantská škola rozjímání nad jedním textem po celý týden.
C. S. Lewis – Dopisy Malcolmovi.Upřímné a vtipné o tom, proč je modlitba nepříjemná a co s tím.
František Saleský – Úvod do zbožného života(2. část). Praktické kroky rozjímání pro laiky, včetně přípravy a „kytičky“.
Terezie z Avily – Kniha života, Cesta k dokonalosti, Vnitřní hrad.Začni Cestou k dokonalosti (kapitoly 26–29 o modlitbě); Vnitřní hrad je mapa celé cesty.
Jan od Kříže – Temná noc, Živý plamen lásky.Pro toho, komu modlitba „vyschla“ a chce vědět, co se děje.
Thomas H. Green – Když vyschne studna.Přístupný výklad Terezie a Jana pro moderního člověka v období vyprahlosti.
Jan Amos Komenský – Labyrint světa a ráj srdce(2. díl). Česká klasika o návratu do „domu srdce“.
Tomáš Kempenský – Následování Krista.Krátké kapitoly k dennímu přežvykování.
Upřímná vyprávění poutníka.O Ježíšově modlitbě; čte se jako příběh.
Henri Nouwen – Cesta srdce(The Way of the Heart). O samotě, tichu a modlitbě podle pouštních otců; krátké.
Timothy Keller – Modlitba(Triton 2017). Nejúplnější protestantský přehled; hutnější, spíš pro toho, kdo chce teologické zdůvodnění.
John Ortberg – Život, po kterém toužíte.O spěchu a duchovních disciplínách v běžném životě.
Richard Foster – Celebration of Discipline.Klasika o duchovních disciplínách včetně meditace, půstu a samoty.