Četnost modlitby

Kolikrát denně se vlastně modlili ti, od kterých se učíme — co byla jejich praxe, o co se pokoušeli a k čemu směřovali.

„V modlitbách neustávejte.“ (1 Te 5,17)

Jak často se denně modlili: sloupec je doložená praxe, čárka dřívější praxe, obdélníček to, o co se pokoušeli, a hvězdička ideál, který sami pojmenovali.

Interaktivní

doložená denní praxe dřívější praxe o co se pokoušel★ ideál, ke kterému směřoval

Najeďte myší (nebo klepněte) na sloupec, čárku, obdélníček či hvězdičku v grafu — zde se zobrazí podrobnosti a pramen.

Najetím či klikem na sloupec, čárku, obdélníček nebo hvězdičku zobrazíte podrobnosti. Jde o poctivé odhady z doložených pramenů — u koho pramen mlčí, značka chybí.

RYTMY MODLITBY V PÍSMU — NA NĚ SE TRADICE SAMY ODVOLÁVAJÍ

„Třikrát za den klekal na kolena, modlil se a vzdával čest svému Bohu.“ Da 6,11 · vzor tří časů — cituje už Tertulián

„Večer, zrána, za poledne lkám a sténám. — Vyslyšel můj hlas!“ Ž 55,18 · židovský rytmus tří denních modliteb

„Sedmkrát za den tě chválím za tvé spravedlivé soudy.“ Ž 119,164 · základ sedmi hodinek breviáře (Řehole Benediktova 16)

„Petr vyšel kolem poledne na střechu domu, aby se modlil.“ Sk 10,9 · hodiny modliteb rané církve (srov. Sk 3,1)

Co radili reformátoři

Reformace mnišské hodinky nezrušila — zjednodušila je a dala všem. Jádro je u všech stejné: pevné časy nejsou splněný úkol, ale kázeň, která má živit modlitbu neustálou.

Luther

Malý katechismus (1529) · rada holiči (1535)

2× denně + u stolu

Ráno i večer: kříž, Krédo, Otčenáš a krátká modlitbička — a pak „s radostí ke své práci“, večer „rychle a vesele spi“. K tomu prosba a díky před jídlem a po něm.

Holiči Beskendorfovi: „Je dobré, aby modlitba byla první prací rána a poslední prací večera.“ Látka: Otčenáš, Desatero a Krédo, spletené do věnce čtyř pramenů — poučení, díky, vyznání, prosba.

Kalvín

Instituce III,20,50 · katechismus (1542)

5 pevných časů

Při vstávání, před prací, před jídlem, po jídle a před spaním. S výhradou: nesmí jít o „pověrčivé zachovávání hodin“ — pevné časy jsou kázní pro naši slabost a mají rozněcovat modlitbu ustavičnou.

Ke katechismu přiložil vzorové domácí modlitby: „Dej, ať tento den cele vynaložím ve tvé službě, aby všechna má díla byla ke slávě tvého jména.“

Cranmer

Book of Common Prayer (1549/1552)

2 oficia pro všechny

Z osmi mnišských hodinek udělal dvě — ranní a večerní modlitbu (Mattins a Evensong): žalmy (celý žaltář za měsíc), dvě čtení Písma, kantika a modlitby.

A vše anglicky, ne latinsky: „aby tím bylo shromáždění budováno“ — hodinky přestaly být záležitostí mnichů a staly se modlitbou celého lidu.

Puritáni

Baxter: A Christian Directory (1673)

2× denně rodinně

Rodinná pobožnost ráno a večer, vedená otcem rodiny: čtení Písma, žalm, modlitba. Méně než dvakrát denně podle Baxtera neodpovídá výzvě „v modlitbách neustávejte“.

V Baxterově Kidderminsteru zprvu konala pobožnost sotva jedna rodina v ulici — na konci jeho působení celé ulice, kde nechyběla žádná.

Společný jmenovatel je nápadný: jádro dvakrát denně (ráno a večer), u Kalvína rozšířené na pět zastavení — a u všech stejné pořadí důrazů: pevné časy jsou jen lešení, cílem je modlitba prostupující celý den. Přesně to říká o čtyři století později i Keller.

Co radili misionáři

Ti, kdo nesli evangelium ven, si modlitbu nezjednodušili — zpřísnili. A protože den v poli nikdo nehlídá, radí všichni totéž: přibít modlitbu na pevné hodiny a začít dřív, než se probudí svět.

John Wesley

Large Minutes (1789), ot. 29 a 34

vstávat ve 4; hodina ráno i večer

Kazatelům uložil: „Kdykoli je to možné, vstávat ve čtyři“ — a od čtyř do pěti ráno i od pěti do šesti večer „rozjímat, modlit se a číst“. Řád, jehož plnění na konferencích osobně vymáhal.

„Kdo z vás vstává ve čtyři? … Doporučujete všem pátou hodinu ranní ke skryté modlitbě? Zachováváte ji sami?“ A k odkládání dodal: „čas ‚kdykoli‘ je časem ‚nikdy‘“.

Moravští bratři

Herrnhut, od 27. 8. 1727

24 hodin denně — štafetou

Osada si den rozdělila: 24 mužů a 24 žen, každý svou hodinu přímluv — nepřetržitá stráž, která se nepřerušila přes sto let. K tomu tři denní shromáždění („v 5.00, 7.30 a 21.00“ — Zinzendorf) a denní heslo.

Vzor pojmenovali výslovně: oheň na oltáři, který „nesměl nikdy vyhasnout“ (Lv 6,13). A nese ho i jméno osady — Herrnhut, „Stráž Páně“.

D. L. Moody

Torrey (1923) · Men of the Bible (1898)

den začít dřív než ostatní

Vstával kolem čtvrté k Bibli a modlitbě, do konce života: „Mám-li něco nastudovat, musím vstát dřív, než vstanou ostatní.“ Jeho zásada: v modlitbě mluvím já k Bohu, z Bible mluví Bůh ke mně.

Za vzor dával Nehemiáše: „srdcem byl ustavičně před trůnem milosti — nebylo pro něj těžké poslechnout příkaz ‚Neustále se modlete‘“. A radil vytrvat: nepřijde-li požehnání dnes, modli se zítra usilovněji.

Hudson Taylor

The Growth of a Work of God (1918) · Spiritual Secret (1932)

3× denně — každého jménem

Svědectví spolupracovnice, která s ním pět měsíců cestovala po Číně: „Nejméně třikrát denně měl ve zvyku předstupovat před Boha v jejich prospěch, přičemž alespoň jednou jmenoval po jménu každého člena misie — a bylo jich už sedmdesát.“

Na cestách severní Čínou si bral hodiny, kdy ho nikdo nevyruší: „Od druhé do čtvrté ranní — to byl čas, který obvykle věnoval modlitbě.“ A k odkládání dodával: „Satan ti vždycky najde něco na práci, když by ses měl věnovat tomuhle — třeba i jen rovnání žaluzie.“

Společný rys je nepřehlédnutelný: den se dobývá brzy ráno — Wesley ve čtyři, Moody „dřív než ostatní“, Taylor mezi druhou a čtvrtou ranní. A k tomu tah k nepřetržitosti, který Moravští dotáhli do písmene: modlitba, která sto let nepřestala.

Co radili mystici

Mystici pevné časy nezrušili — Terezie i Merton stáli v plném řádu hodinek. Těžiště ale přesunuli jinam: z počítání časů do ustavičného vnitřního obracení, které má prostoupit i práci.

Terezie z Avily

Konstituce (1567) · Cesta dokonalosti 26

2 hodiny vnitřní modlitby

Sestrám předepsala vedle plného oficia hodinu vnitřní modlitby ráno po vstávání a hodinu večer, s dvojím zpytováním svědomí. Pevný rám drží i u největší mystičky Západu.

Obsah rady je ale prostý: „Nežádám po vás nic víc, než abyste na Něj hleděly.“ Vnitřní modlitba jako „přátelský styk a časté prodlévání o samotě s Tím, o němž víme, že nás miluje“.

bratr Vavřinec

Praxe Boží přítomnosti (1692)

kdykoli — i v kuchyni

Radil „navyknout si na nepřetržitý rozhovor s Bohem, svobodně a v prostotě“ — krátkými vnitřními obraty k Němu uprostřed práce, bez metody a bez počítání časů.

„Čas práce se u mne neliší od času modlitby; v hluku a rachotu své kuchyně vlastním Boha ve stejném pokoji, jako kdybych klečel před Nejsvětější svátostí.“

Frank Laubach

The Game with Minutes (1953)

vteřina z každé minuty

Hra na minuty je návod pro laiky: zkusit hodinu, v níž si člověk aspoň jednu vteřinu z každé minuty vzpomene na Boha — a otázkou „Co si, Otče, přeješ udělat tuto minutu?“ nechat modlitbu vtékat do práce.

Sám poctivě hlásil i neúspěchy („Jde to pořád? Stěží.“) — a právě proto radil začínat po hodinách, ne rovnou po dnech.

Thomas Merton

Contemplative Prayer (1969) · Day of a Stranger

hodinky jako kostra, cíl bez přestání

Kostrou dne zůstává žaltář a pevné hodiny — v noci, přes den i večer. Cílem, který výslovně jmenuje, je ale starokřesťanská oratio continua: ustavičná modlitba srdce.

Jak to vypadá, když se to stane životem, popsal z poustevny: „Co dělám: žiju. Jak se modlím: dýchám.“

I u mystiků drží pevný rám — Terezie počítá hodiny, Merton hodinky. Novinka je jinde: modlitba se přestává počítat proto, že se přelila do všeho ostatního. Sloupce těchto čtyř proto v grafu sahají nejvýš.

Zdroje

Graf poutníků — prameny každé značky se zobrazí v panelu po najetí či kliknutí (řehole a konstituce řádů, dopisy, biografie)

Martin Luther — Malý katechismus (1529), Denní modlitby; Jednoduchý způsob, jak se modlit (1535, dopis holiči Beskendorfovi)

Jan Kalvín — Instituce učení křesťanského náboženství III,20,50; Ženevský katechismus (1542), přiložené domácí modlitby

Thomas Cranmer — Book of Common Prayer (1549/1552), předmluva; Richard Baxter — A Christian Directory (1673)

John Wesley — Large Minutes (Minutes of Several Conversations, 1789), ot. 29 a 34; The Character of a Methodist (1742)

Moravští bratři — J. Greenfield: Power from on High (1927); L. K. Tarr: A Prayer Meeting that Lasted 100 Years (Christian History Institute)

D. L. Moody — Men of the Bible (1898), kap. The Prophet Nehemiah; R. A. Torrey: Why God Used D. L. Moody (1923)

Hudson Taylor — Howard & Geraldine Taylor: Hudson Taylor and the China Inland Mission: The Growth of a Work of God (1918), kap. XXI, s. 307; Hudson Taylor’s Spiritual Secret (1932), kap. 18

Terezie z Avily · bratr Vavřinec — Konstituce pro sv. Josefa (1567); Cesta dokonalosti 26; Praxe Boží přítomnosti (1692)

Frank Laubach · Thomas Merton — Letters by a Modern Mystic (1930–32); The Game with Minutes (1953); Contemplative Prayer (1969); Day of a Stranger (1965)

Poznámka — úrovně v grafu jsou poctivé odhady z doložených pramenů; mapování na jednotnou škálu je přibližné