TALK · 2025 · FARIZEOVÉ II

Ježíš třese (farizei) námi

Šest okruhů rozhovorů mezi Ježíšem a farizei — jejich třísky a naše trámy.

Jan 3,1–21

1 Mezi farizeji byl člověk jménem Nikodém, člen židovské rady. 2 Ten přišel k Ježíšovi v noci a řekl mu: „Mistře, víme, že jsi učitel, který přišel od Boha. Neboť nikdo nemůže činit ta znamení, která činíš ty, není-li Bůh s ním.“ 3 Ježíš mu odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo znovu, nemůže spatřit království Boží.“ 4 Nikodém mu řekl: „Jak se může člověk narodit, když je už starý? Nemůže přece vstoupit do těla své matky a podruhé se narodit.“ 5 Ježíš odpověděl: „Amen, amen, pravím tobě, nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do království Božího. … 14 Jako Mojžíš vyvýšil hada na poušti, tak musí být vyvýšen Syn člověka, 15 aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný. 16 Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“

Jan 3,1–21 (výběr)

Nikodém

Schůzka

Četli jsme o tajné schůzce… dvou profesorů.
Pod rouškou tmy přichází velevážený farizeus, elitní profesor Nikodém za venkovským mistrem Ježíšem, který krátce před schůzkou nakráčel do chrámu v Jeruzalémě, překvapivě se choval, jako by mu chrám patřil, a vyhnal kupce.
Farizeové ale nejsou popuzení a reagují s respektem. Nikodém mluví za své kolegy: „Mistře (pane profesore), víme (já a moji kolegové), že jsi učitel (jako my), který přišel od Boha.“ To je hodně silný výrok. A proč jsou si tak jisti? „Neboť nikdo nemůže činit ta znamení, která činíš ty, není-li Bůh s ním.“
Ježíšem autorita Nikodéma nijak neotřásla — naopak, Nikodém se najednou stává žákem, kterého Ježíš učí.
A říká, že kdo chce zakusit realitu Božího království, jejich zbožnost nestačí. Je potřeba, aby se stalo něco nadpřirozeného — aby se znovuzrodil. Aby se nenarodil jen jako se rodí lidé, jako děti pozemských otců, ale aby se narodil z Boha.
Ježíš Nikodémovi nasází takovou nálož otázek a materiálu plného odkazů na proroky, že jej z toho musela ještě pár dnů bolet hlava. Je potřeba začít od nuly — narodit se znovu. Ježíš šel s Nikodémem rovnou k jádru, odhalil mu dokonce náznak ukřižování a vzkříšení…
Hádám, že i s ostatními by rád Ježíš vedl takový rozhovor — ale mnozí farizeové, které potká, ještě zdaleka nejsou připraveni. S mnohými je potřeba nejdříve zatřást — použít co nejsilnější výrazivo, aby je probral.
A právě tahle zatřesení si dnes probereme.

Opakování: Učitelé

Minule jsem se pokusil vykreslit farizeje jako horlivé učitele, kteří měli lví podíl na tom, aby generace kolem Ježíše znaly Písmo a vyhlížely mesiáše. Farizeové tím Ježíši připravovali půdu.
Chtěli i chudého sirotka naučit Písmu, aby už lid nepopouzel Boha svou neposlušností. Vyhlíželi zachránce, mesiáše, a svou poslušností se dokonce snažili jeho příchod urychlit. Vnímali celý národ jako svatý lid náležející Bohu, jako království plné kněží — což je povolání, které patří díky Kristu i nám.

Pojetí

Tolik chvály na běžně tak negativně vnímanou skupinu lidí asi čekal málokdo 🙂
Dnes se každopádně dostaneme i k té negativnější stránce — ale ne proto, abychom si na nich smlsli. Budeme sledovat, jak Ježíš identifikuje jejich třísky v oku, abychom my přitom měli možnost odhalit trámy ve vlastním oku.
Takový je Ježíšem doporučený postup. Obecné jednoslovné pravidlo zní: „Nesuďte!“ Tak začíná Ježíš svou promluvu na dané téma. „Nesuďte! Abyste stejně přísným soudem nebyli souzeni sami.“
Běžně se kázání zaměří vždy na jeden rozhovor mezi Ježíšem a farizei — mě proto lákalo podívat se na přehled všech těch rozhovorů a udělat si přehled témat, která se řeší a opakují.
Mám pro vás 6 okruhů. Není jich 7, protože na snahu o úplnost mi zdaleka nestačí minutáž 🙂

1/ Bourání plotu

Rabín Eliezer se pře s rabíny o jednom ze zákonů, a i když se na podporu jeho výkladu stane několik zázraků, ostatní rabíni mu stále odporují. Nakonec rabi Eliezer řekne: „Pokud se zákon shoduje se mnou, ať je to prokázáno z nebes.“ I vyšel hlas z nebe a řekl: „Proč se přete s rabínem Eliezerem, když se zákon ve všech věcech shoduje s ním?“
Rabi Jeremiáš ale hlasu z nebe odporuje slovy: „Ano, byl to Bůh, kdo zjevil svůj zákon, ale výkladem zákona byli pověřeni lidé. Proto ani samotný Boží úsudek nemůže převážit nad shodou rabínů.“ Bůh, když to uslyšel, začal se smát: „Mí synové Mě přemohli, Mí synové Mě přemohli!“
To je hezký a veselý příběh z Talmudu — akorát že Ježíš do něj krapet hází vidle. Rozhodně nemá postoj: „důležité je, jak vykládáte zákony vy jako skupina rabínů, a kdo jsem já, abych vám do toho mluvil“.
Běžně to se zákony chodí takhle: běžný Izraelita ví, že např. sobota je den odpočinku — co to ale reálně znamená v každodenním životě? K výkladu jsou tu rabíni — ti diskutují a dojdou k určitému závěru. Aby si ale byli jisti, že lid nepřekročí Boží přikázání, raději o chlup nařízení zpřísní. Vystaví tak plot z vlastních přikázání kolem samotného zákona.
Ježíš jim ten pečlivě vystavěný plot kolem zákona nabourává. Odporuje, že názory rabínů nejsou na stejné rovině s Božími zákony.
Uzdravování v sobotu: rabínská tradice otců říká, že v sobotu je dovoleno uzdravovat, jen pokud jde o záchranu života — to se ale zjevně nevztahuje na muže s ochrnutou rukou. Proto farizeové mlčí, když před nimi Ježíš stojí s tímto pacientem a ptá se jich, jestli je dovoleno v sobotu uzdravovat. Je smutné, že mlčí — a ještě smutnější, že farizeje neobměkčí ani samotný zázrak.
Mytí rukou: Ježíšovi učedníci si obřadně nemyjí ruce před jídlem — zákon to vyžaduje jen po kněžích před obřady v chrámu, ne po běžných lidech. Jenže farizeové to v Mišně zdůvodňují: když není chrám, i kněží by časem mohli obřadné mytí rukou opomíjet — tak pojďme raději jako celý národ přijmout tento úkon, abychom pomohli kněžím jej udržet.
Korban: horlivý farizej může říct: vyhlašuji korbán nad tímto domem — je tedy oddělený pro Boha a službu jemu. To vypadá krásně zbožně — až na to, že ten dům zajišťoval rodiče na důchod. Přitom „cti otce a matku“ je přikázání v zákoně, zatímco korbán je jen ústní tradicí.
Když jsem byl teenager, sepsal jsem si s Bohem vlastní smlouvu. Přesně takový plot jsem si stanovil ve vztahu k holkám — přece jen jsem byl vedoucí mládeže a chodilo k nám dost i nevěřících, velice sympatických holek, a tak jsem před Bohem řešil, kde jsou jaké hranice. Problém by ale byl, kdybych začal jako zákon tohle vnucovat ostatním mládežníkům.
Point pro nás: buďme opatrní, pokud nějaké své ploty tlačíme ostatním jako zákon: každý správný křesťan se musí takhle oblíkat, tohle číst, na tohle se nekoukat… Naše zákony mají totiž často chyby. Ježíš nebyl úplně příznivce ochranných plotů vnucovaných všem.

2/ O zbožném hlupákovi

Víte, že farizeové napsali knížku, ve které sami sebe kritizují? To mi přijde super 🙂 V základu totiž Talmud vychází z farizejské tradice a překvapivě v něm najdeme opakovaně kritiku několika typů farizeů. Jedním z nich je právě „chasid šote“ — zbožný hlupák.
Dle Talmudu chasid šote vidí tonoucí ženu, ale protože tuší, že je spoře oděná a že to není jeho žena, nemůže se jí dotknout a musí si chránit oči. Raději tedy odvrátí zrak a nechá ji utonout.
Připomíná vám to některé z Ježíšových podobenství? Ježíš vypráví podobenství o milosrdném Samařanu zákoníkovi — pravděpodobně farizeovi. V příběhu pak máme kněze a levitu, kteří vidí zbitého člověka, ale aby se vyhnuli rituálnímu znečištění, jen kolem něj projdou.
To je extrém, kdy pro zbožnost je člověk ochotný obětovat druhé, nebo jen zdravý rozum.
Např. když Ježíš jde s učedníky obilným polem a učedníci utrhnou klas, promnou ho v ruce, aby oddělili zrníčka, a snědí je — farizeové na to: ááá, zajišťují si potravu, a to se v sobotu nesmí! Trošku je paroduji, ale jen zbožný hlupák si může myslet, že tohle je práce.
Patří sem ale i ti, kdo jsou tak zbožní, až jsou úplně nesnesitelní — zamračení, protivní, zarputilí. Není v nich ani kousek lásky k druhým. Znají Písmo do hloubky, aby pak Písmem mohli druhé tlouct po hlavě.
Ježíš takový nebyl — ti nejpohrdanější ve společnosti utíkali k němu. Pamatujete na jeho hostinu s celníky? Miloval je. Nikoho netloukl po hlavě moralistickými proslovy. Ženě přistižené při cizoložství nedal přednášku — řekl: ani já tě neodsuzuji — jdi a už nehřeš.
Teď přemýšlejte každý sám za sebe: je druhým s vámi dobře?

3/ Šammaj a Hillel

Dva velcí farizeové a rabíni Šammaj a Hillel zesnuli v čase Ježíšova dětství. Nechali po sobě ale dvě velké farizejské školy, které se od sebe výrazně lišily — a farizeje zajímalo, na kterou stranu se Ježíš přiklání.
Šammaj pocházel z bohaté rodiny a měl všechen čas i prostředky na studium Písma a plnění i nejpřísnějších standardů zákona — ke druhým byl neústupný a běžným člověkem pohrdal.
Hillel byl člověkem z lidu — zažil těžkosti chudých a dokázal s nimi soucítit. Při výkladu Písma a zákonů měl tendenci k milosrdnějšímu přístupu, přijímal i ty více na okraji společnosti.
Máme tedy jasného favorita, ne? Ježíš byl jasný hillelovec. Můžeme s klidným svědomím odsoudit Šammaje jako toho zlého farizeje. Jenže zase: takhle jednoduché to není — například v případě otázky rozvodu se Ježíš přikláněl na stranu Šammaje.
Rozvod: pamatujete, když se farizeové přišli zeptat Ježíše na palčivou otázku dne — kdy je možné se s ženou rozvést? Otázka je položená tak, že si má vybrat mezi přístupem hillelovců a šammajovců. Méně striktní hillelovci říkají, že takřka cokoli může být legitimním důvodem k rozvodu: studené jídlo na stole, zachmuřená tvář.
Ježíš ve své odpovědi nejdříve vzpomene na ideál nerozlučného páru a dodá, že Mojžíš dovolil rozvodový lístek, ale byl to ústupek kvůli tvrdosti srdce lidí. Hlavně ale Ježíš ví, že rozvod pro ženu znamená v té době katastrofu — skoro jistý pád do chudoby — a přiklání se k přísnějšímu výkladu zákona, který neposílá ženy jen tak pro nic za nic do chudoby. V tomto případě tedy vybírá „nemilosrdného“ Šammaje, který je v této otázce překvapivě milosrdnější než kolega.
Nejde o strany, jde o slitování.

4/ Hra na zkratku

Jednou jeden pohan přišel nejprve za Šammajem a poté za Hillelem s výzvou, aby ho naučili celou Tóru, zatímco bude stát na jedné noze. Šammaj, známý svou přísností, ho odmítl. Hillel však, proslulý svou trpělivostí a laskavostí, výzvu přijal a slavně odpověděl: „Co sám nesnášíš, nečiň druhému. To je celá Tóra; zbytek je výklad — jdi a uč se.“
Ježíš se do téhle hry na zkratku taky pustil. Matouš 7,12: „Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak jednejte vy s nimi; v tom je celý Zákon i Proroci.“ To stejné — jen pozitivně formulované a aktivní. Nejde o zákazy, ale o výzvu k tomu, co máme aktivně dělat.
Pozdější shrnutí zní krapet jinak (Mt 22,37–40): začal modlitbou Šema — miluj Hospodina, Boha svého, celým svým srdcem, duší, silou (jen místo silou řekne myslí) — a pak pokračuje: miluj bližního. Na těchto dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci.
Zákon i proroci tu tedy spočívají na lásce — o tom je celý Zákon i Proroci. Žalmy taky. O vztahu mezi Bohem a člověkem a lidmi mezi sebou.
A máme tendenci říct: no jo, ale Nová smlouva je narozdíl od staré o milosti. Ne. Stará smlouva celou dobu počítá s přestupky — oběti jsou prosbou k Bohu a svátek Jom kipur také všem připomíná, že Bůh je milostivý, a proto jim odpouští. I stará smlouva je o milosti. Je možné, že to nějaký farizej nepochopil, ale o tom to vždy bylo — ne o rigidních úkonech bez srdce. Láska a milost.
Nezahazujme Starý zákon jako něco zastaralého — z něj Nový zákon vychází. Nový zákon je jakoby jednou poslední kapitolou knihy, kde všechno vrcholí — ale není dobrý nápad vzít knížku a číst si jen poslední kapitolu. Ten velký příběh pak člověku unikne.

5/ Herectví

Běžně za slovem pokrytectví vnímáme toho, kdo káže vodu a pije víno — sám nedělá to, co káže druhým. Ale slovo hypocritos použité v Písmu znamená trochu něco jiného — vychází z řeckého slova, které znamená herec.
A právě to byla Ježíšova výtka k nim — neustále na veřejnosti hráli divadlo: když se postili, tvářili se neskutečně zkroušeně (já tak trpím, já jsem takový hrdina); modlili se na veřejnosti tak, aby to všichni viděli; chodili přikrčení, aby ukázali, jak jsou pokorní — to bylo součástí role.
Měli i kostýmy jako herci: „Dávají si zhotovovat zvlášť široké modlitební řemínky a zvlášť velké střapce na šatech…“
Součástí role hrdinů bylo vychutnávání si určitých výhod: „mají rádi čestná místa na hostinách a přední sedadla v synagogách, mají rádi pozdravy na ulicích, a když jim lidé říkají ,mistře‘“.
Součástí povolání farizeů bylo hledat si učedníky — a to byli na začátku ti horlivci, kteří chtěli taky žít zbožně. Jenže farizeové je naučili všem těmhle hereckým výkonům a samotnou niternou zbožnost a lásku k Bohu tím v lidech dusili.
Nic nehrajme — jde o komůrku. Jde o to, co se odehrává mezi námi a Bohem v skrytu.

6/ Dotaz Jana Křtitele

Jan Křtitel poslal svoje učedníky, aby přišli ke Kristu a veřejně se ho zeptali: „tak jsi ten, na koho čekáme? Jsi ten zachránce, kterého předpovídali všichni proroci?“ A Ježíš na to přede všemi vypočítal znamení, která mesiáše provázejí, a řekl, že všechna naplňuje. Kolemstojící si museli říct: takže je to pravda — konečně někdo na rovinu pojmenoval to, co všem bzučelo v hlavě.
Naprosto stejnou službu prokázali farizeové Ježíši, když řekli: „kdo může odpouštět hříchy, než Bůh?“ A všichni si řekli: no jo — takže kdo jiný tu přede mnou stojí než sám Bůh! Pro nalomené posluchače bylo skvělé, že tahle poznámka zazněla — s tou otázkou v hlavě odcházeli domů. Viděli uzdravení, které stvrzovalo to, kým byl.

Proč je Ježíš tak přísný

Proč tito hrdinové schytávali tolik kritiky od Ježíše?

Za prvé proto, že si to zasloužili 🙂 Potřebovali, aby s nimi někdo zatřásl. Vždyť oni byli ti, kdo učili ostatní. A Jakub varuje: nechtějte být všichni učiteli — vždyť víte, že budete souzeni přísněji.
Učitelé by neměli svá pravidla stavět na roveň Božím zákonům. A měli by rozumět, že jde v tom všem o věci srdce, ne o mechanické konání předepsaných skutků.
Jako učitelé měli vliv na spousty lidí — a právě proto bylo potřeba, aby se jim Ježíš tolik věnoval. Aby ti, kdo vedou lid, nebyli slepí. Ježíš s nimi pracuje — podobně jako s učedníky — diskutuje s nimi, učí je.
Ježíš byl poslán ke ztraceným ovcím z domu Izraele. Na prvním místě k těm posledním z posledních v celé společnosti — zraněným, chudým, ztrápeným, znaveným. Ale i farizeové byli ztracenými ovcemi a Ježíš se ty tvrdohlavé berany snažil nasměrovat správným směrem. Musel k tomu použít krapet silnější slova než u jiných, protože ani nevěděli, že bloudí.
Vlastně mi přijde mnohem děsivější, že se Ježíš nevěnuje saduceům, kteří na tom byli mnohem, mnohem hůř. A asi to ani moc nešlo. S farizei Ježíš často diskutoval a často je naštval — ale když zkřížil cestu saduceům, do 14 dnů visel na kříži.
Zatřesení měla vést k tomu, aby jednou mohli přijmout ty hlavní lekce — ty, o kterých se bavil Ježíš s Nikodémem: o tom, že Ježíš musí umřít a být povýšen jako tehdy Mojžíšův had na poušti, aby lidé byli zachráněni — aby se stala ta nadpřirozená věc: že se člověk narodí znovu.

Ježíš třese (farizei) námi · 2025 · volné pokračování talku Farizeové — učitelé

Další talky

TALK · 2026 · Keller / Terezie z Avily / LaubachPestrý svět modlitby TALK · 2026 · Gn 1 / Joz 1 / Ž 1 / Mt 4:17Změňte smýšlení, změňte směr!TALK · 2026Mojžíšův velký závod TALK · 2026 · Mt 13:44-46O pokladu a perle TALK · 2025Žalm 1 TALK · 2025 · Ex 19:1-9 / 1. Petr 2:9-10Farizeové – učitelé v království plném kněží TALK · 2024 · Žalm 96,1–3 / Iz 52:7 / Mt 10:1-14 / Mt 11:12Apoštolská pouliční evangelizace TALK · 2024 · Mt 5:1-16Drahá milost TALK · 2024 · Lk 8:5-15 / Žalm 23Hledání semínek Žalmu 23 TALK · 2019 · Žalm 115 / Jan 14:23Kde je Bůh TALK · 2023 · Mt 21:1-16 / Lk 19:37-44Květná neděle