TALK · 2025 · FARIZEOVÉ I

Farizeové — učitelé v království plném kněží

Druhá strana farizeů: obětaví učitelé, kteří Ježíši připravovali půdu.

Ex 19,1–9 · 1. Petr 2,9–10

„Nyní tedy, budete-li mě skutečně poslouchat a dodržovat mou smlouvu, budete mi zvláštním vlastnictvím jako žádný jiný lid, třebaže má je celá země. Budete mi královstvím kněží, pronárodem svatým.“ … Všechen lid odpověděl jednomyslně: „Budeme dělat všechno, co nám Hospodin uložil.“

Exodus 19,1–9 (výběr)

Vy však jste vyvolený rod, královské kněžstvo, svatý národ, lid získaný k Božímu vlastnictví, abyste hlásali ctnosti toho, který vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.

1. Petr 2,9–10

Důležitost v číslech

Dnešním tématem budou farizeové — a nejdříve vám řeknu v číslech, jak výrazné téma to v evangeliích je.
V evangeliích najdeme na 40 vyprávění, kdy Ježíš mluví přímo s farizei, nebo o nich!
Slovo farizeus se jen v evangeliích objevuje přibližně 90× — tedy stejně jako jméno hlavní vedlejší postavy evangelií, apoštola Petra.
Pokud se na téma farizeů zaměříte, zdá se, že jsou v evangeliích mezi řádky naprosto všude. Z nějakého důvodu jsou důležití. Je tedy užitečné je blíže poznat.
Během rychlého čtení může člověku uniknout například to, že se ve 23. kapitole Skutků Pavel za farizea dál považuje a prohlašuje to i po 20 letech od setkání s Kristem: „Bratří, já jsem farizeus, syn farizeův.“

Fotograf

Nejdříve — jak přesný obrázek o farizejích máme?
Představte si, že by se fotograf dostal zpět do minulosti, zastihl Ježíše, jak s provazem v ruce vyhání obchodníky z chrámu, vyfotil ten moment — a ukázal jeho fotku Marii se slovy: „konečně máme přesně zdokumentováno, jaký Ježíš byl.“
A Marie by se podívala na tu fotku, kde se rozčilený Ježíš ohání bičem, a řekla by: ale… ale tohle Ježíš není — řeknu vám, jaký ve skutečnosti je.
Stejně tak i my máme v evangeliích několik fotek farizeů, které nepůsobí na první pohled úplně lichotivě — a tak je zavřeme do malé škatulky a jsme s nimi hotovi.
Ale dovolte mi, abych vám vyprávěl o tom zbytku, který se do evangelií nedostal — protože tam časově nespadá, nebo proto, že ho znali úplně všichni.

Učitelé

Šokující číslo?

Farizeové běžně nestáli ve vedení velerady, ale když ano — 100 let před Ježíšovou službou — patřičně toho využili a nařídili zřídit školy. Aby i nejchudší sirotek měl možnost naučit se Písmu a mohl v něm číst!
Luther o to stejné usiloval také — jen byl oproti farizeům pozadu o nějakých 1600 let!
Farizeové chtěli, aby každý člověk měl přístup k Písmu. Každý židovský chlapec od 5 do 12 let měl možnost učit se v domě knihy číst a recitovat 5 knih Mojžíšových. Učitelem byl často farizej, protože právě farizejské hnutí nejvíce prosazovalo dostupné vzdělávání pro všechny chlapce.

Výsledek I — Josefus Flavius

A jaké měli výsledky? Farizej Josefus Flavius ve své obhajobě židů v době první církve popisuje výsledek snah farizeů (parafrázuji): ostatní národy znají své zákony, až když pykají za jejich porušení — u nás se ale zeptejte kohokoli, i žen nebo otroků, a zákony vám odříkají snáz než vlastní jméno… učíme se jim nazpaměť od prvních okamžiků. … Všechen lid je veden ke zbožnosti. I od žen a od služebnictva by každý uslyšel, že cílem veškerého konání v životě je zbožnost.
Realita byla nejspíš o chloupek méně růžová. Ale věřil bych mu to už jen proto, že vůbec musel takové dílo psát: v Alexandrii v té době proběhly dvoje pogromy na židy — ne kvůli rase, ale kvůli jejich jinakosti. Tak dobře znali své tradice, tak pevně se jich drželi, že to lidi dráždilo.

Výsledek II — lidé z domu Izraele, učedníci

Je zajímavé, že Ježíš neopouštěl hranice Izraele — mohl vyrazit do Říma, kde by bylo počtem mnohem víc posluchačů, a svými zázraky by na sebe určitě strhnul pozornost. Ale zůstával v Izraeli a říkal: „Byl jsem poslán jen ke ztraceným ovcím z domu Izraele.“
Proč k nim? Lidé jeho národa byli mnohem připravenější slyšet a rozumět Ježíšovým slovům než ostatní národy — Bůh je připravoval celá ta předchozí staletí: tím, jak s nimi jednal, a tím, že jim dal Písmo.
A farizeové měli nemalý podíl na tom, aby právě generace kolem Ježíše znaly svou historii i Písmo. To se týká i učedníků.
V jedné pasáži se Ježíš vyjadřuje obecně k farizeům jako k učitelům — Matouš 23,1–3: „Na stolici Mojžíšově zasedli zákoníci a farizeové. Proto čiňte a zachovávejte všechno, co vám řeknou…“ V té pasáži pak pokračuje kritikou jejich chování — to následovat nemáme, ale uznává jejich roli učitelů a jejich učení.
Kdyby učili saduceové: představte si, co by se dělo, kdyby farizeové nebyli a lid byl vyučován chrámovými kněžími pod vedením saduceů. Ti totiž neuznávali ani zmrtvýchvstání, ani knihy proroků, věřili, že Bůh se neangažuje v každodenním životě lidí.
Ježíš přece často citoval proroka Izaiáše a Žalmy. Kdyby lid učili saduceové a vštípili mu, že Písmem je jen 5 knih Mojžíšových a nic víc — z čeho by Ježíš citoval?
Ano, farizeové měli nepřesná očekávání ohledně příchodu mesiáše — ale je důležité, že narozdíl od saduceů vůbec jeho příchod očekávali a vyhlíželi a učili tomu lid.
Saduceové navíc učili, že smrtí všechno končí. Umřeš, šmitec. Pro farizeje bylo ale zmrtvýchvstání i soud zásadním tématem. A pro Ježíše? No, pro Ježíše bylo zmrtvýchvstání možná ještě větším tématem! I pro nás je klíčové.
Ježíš využívá toho, co se lid naučil od farizeů, a staví na tom své nové pokročilé lekce. Pamatujete na Ježíšův refrén? „Bylo vám řečeno… ale já vám říkám…“ Stavěl na základě farizeů, ale posouval vše dál.
Farizeové tedy Ježíšovi připravovali půdu mezi běžným lidem i učedníky — sice nemířili svým učením do černého tak jako Jan Křtitel, ale taky připravovali cestu a vyhlíželi mesiáše.

Výsledek III — samotný Ježíš

A co Ježíš ve vztahu ke škole farizeů? Máme v evangeliích zaznamenanou příhodu o tom, jak se Ježíš v mládí zapomněl v chrámu s učenci. Nezapomněl se náááhodou sem tam i v nějaké té synagoze zabraný do diskuze? Co řekl tehdy rodičům, když ho našli? „Cožpak jste nevěděli, že musím být tam, kde jde o věc mého Otce?“
Lukáš ve čtvrté kapitole konkrétně zmiňuje, že bylo Ježíšovým zvykem chodit pravidelně do synagogy — a synagogy byly prošpikované farizei. Dalo by se hádat, že Ježíš byl v synagoze štamgast.
Pokud máme v evangeliích spousty vyprávění o tom, jak Ježíš diskutuje s farizei, proč bychom si mysleli, že neměl naběhané stovky kilometrů rozhovorů s farizei ze svého města a svého mládí?
Ježíš se nestal farizeem — nevstoupil do jejich hnutí, ale lidé ho nejspíš tak trochu vnímali jako jejich kolegu: farizeové byli učitelé a měli své učedníky — Ježíš byl učitel a měl své učedníky. Lidé oslovovali Ježíše rabbi — „mistře“, „pane profesore“ — tak oslovovali respektované znalce Písma. Stejně jako farizeové byl laik — nebyl z kněžského rodu. Stejně jako oni vykládal a vyučoval Písmo.
Na druhou stranu lidé nemohli přehlédnout jeho jinakost: nejenže byl ve svém výkladu nesrovnatelně originálnější a kreativnější, ale hlavně mluvil jako ten, kdo má autoritu — tedy ne jako ten, kdo by jen něco cizího nastudoval, ale mluvil s autoritou autora.
A farizeové? Viděli jeho genialitu. Ne všichni se jej ptali proto, aby jej chytili za slovo — ale protože chtěli znát jeho pohled na věc. Některé prostě nadchnul a ti se pak připojili k řadám první církve.

Jak se to týká nás?

Učitelství jako úkol všech otců

V čase před babylonským zajetím tu synagogy ani farizeové nebyli — na kom bylo, aby učil děti? Vzdělání záviselo na otci rodiny. Každý otec věděl, že v modlitbě Šema zaznívá: „Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný. … A tato slova, která ti dnes přikazuji, budeš mít v srdci. Budeš je vštěpovat svým synům a budeš o nich rozmlouvat, když budeš sedět doma nebo půjdeš cestou, když budeš uléhat nebo vstávat…“
Josefus Flavius k tomu napsal, že židovské rodiny „věrně vzdělávaly své děti podle těchto přikázání Tóry“. Ježíše učil Josef, dokud byl nablízku. Učedníky učili jejich otcové.
Mimochodem — všimli jste si, že mezi učedníky jsou dva páry sourozenců? Říkám si, do jaké míry je tenhle fakt vyznamenáním pro jejich otce. Otcovská výchova bezpochyby měla nemalý vliv na to, v jakém stavu bylo srdce těch, které si Ježíš vybral…
Otázka pro nás zní: zbavili nás farizeové, respektive v našem případě besídkáři, úkolu vštěpovat Slovo svým dětem? Už s nimi nemusíme rozmlouvat o Bohu, když budeme sedět doma nebo půjdeme cestou, ať už budeme uléhat nebo vstávat? Jsem přesvědčený, že tento závazek trval a trvá. Základ je na nás. A pro mě je to taky boj.
Hlavně vy, kdo máte malé děti — teď je nejjednodušší ustanovit zvyk. Když byly naše děti malé, hlavně Hanička u nás zavedla zvyk, že večer se čte vždycky z Bible. Teď, když jsou děti větší a večery jsou složité, čtu při snídani. V čase se to zase může měnit — zase budeme muset vymýšlet nové způsoby.

„Ale my jsme jen laici…“

Můžeme jako těžce pracující laici protestovat: no jo — farizeům se to učilo, ti se Písmu věnovali full time. My ale musíme chodit do práce. To je relevantní poznámka — až na to, že farizeové byli často taky jen pracující horliví laici.
Většinou šlo o střední třídu — o řemeslníky, obchodníky, OSVČ… Nebyli kněžími z rodu Levi, které by živila služba v chrámu — na své živobytí si museli vydělat běžnou prací. I zmíněný farizej a předseda velerady Šimon ben Šetach byl živ z malé rodinné živnosti. Hillel byl taky z chudých poměrů. Apoštol Pavel šil stany.

Jak se stát farizejem

Farizejem jste se nestali tím, že byste se naučili určité penzum znalostí, ale prostě tím, že jste se rozhodli a složili slib přísnějšího dodržování Zákona a jeho studia.
Není to tedy elitářská skupina, mezi kterou se nedalo dostat — naopak, měli za úkol získávat si učedníky a rozšiřovat své řady. Stačilo, abyste byli horlivější a možná i krapet intelektuálně ladění.
Ostatně zdá se mi, že CB by se dala popsat jako intelektuálněji zaměřená církev, kde nechybí i horlivější typy — je taková farizejská denominace, ne? Ještě vám ten titul nezní příjemně? 🙂 Však jsem ještě neskončil 🙂

Proč? Minulost a budoucnost

A proč farizeům tak záleželo na tom, aby všichni znali Písmo?

Kvůli minulosti: skrze proroky Bůh opakovaně Izraeli připomínal, že důvodem jejich pádu do rukou nepřátel je porušování smlouvy mezi Bohem a Izraelem — modlářství, útlak slabých, odklon od spravedlnosti. Farizeové si toho byli vědomi a nechtěli Boha dál popouzet.
Proto se tvářili tak zděšeně, když viděli kohokoli, kdo zhřešil. Proto volali po trestu stanoveném v zákoně, aby se hřích v zemi nerozmohl.
Od farizeů takový přístup působí těžce nemilosrdně — ale celá velká Hillelova škola farizeů byla známá tím, že hledala cesty, kde by bylo možné dát prostor milosrdenství. Snažila se být kreativní ve výkladu zákonů. Proto se do nich naváželi eséni — že hledají hladké cesty a lehká řešení.
Kvůli budoucnosti: očekávali příchod zaslibovaného mesiáše a věřili, že jeho příchod mohou uspíšit. Věřili, že pokud by jediný den byl celý izraelský lid věrný Bohu, mesiáš přijde.
Farizeové se snažili být věrní, učili lid — a mesiáš přišel. Uspíšili jeho příchod?

Lid zasvěcený Bohu

„…budete-li mě skutečně poslouchat a dodržovat mou smlouvu, budete mi zvláštním vlastnictvím jako žádný jiný lid, třebaže má je celá země. Budete mi královstvím kněží, pronárodem svatým.“
To bylo řečeno komu? V Exodu, v momentě, kdy byli Izraelci vyvedeni z Egypta. Všichni stojí na poušti pod horou. A Bůh to neříká rodu Levi — neříká to jen kněžím, ale celému lidu Izraele. Obyčejným lidem, jako jste vy a já. Všem oznamuje svou velkou vizi, svůj sen.
Farizeové byli těmi, kdo důsledně tuhle pasáž vzali za svou. Proto vzali přikázání, která byla určena primárně kněžím, a řekli: všichni je budeme plnit, protože všichni jsme kněžími pro ostatní národy.

Kněžstvo, pronárod svatý — znamená:

být svatými — oddělenými pro Boha
přístup k Bohu
povolání zprostředkovat Boží přítomnost druhým — být viditelným obrazem Boha uprostřed světa
povolání zprostředkovat Boží požehnání druhým
modlit se, přimlouvat se, obětovat sebe ve službě

A apoštol Petr tenhle obraz později přebírá a píše církvi — nám křesťanům, obyčejným lidem: „Vy však jste vyvolený rod, královské kněžstvo, svatý národ…“ Petr tu přenáší tituly, které dříve patřily výhradně Izraeli, na nové společenství věřících v Kristu. A tyhle tituly by se měly stát naší identitou.

Závěr

Jak píše N. T. Wright v životopisu apoštola Pavla: první jeruzalémská církev mnohým musela připadat jako zvláštní mesiánská varianta farizejského hnutí — všichni židovští křesťané pro ostatní působili jako farizeové.
My a křesťané z pohanů už sice nejsme vázáni plněním tradic daných speciálně židům, ale jinak si s farizei opravdu nejsme tak vzdálení. I my jsme svým způsobem farizeové.
Pokusil jsem se vám vykreslit druhou stranu farizeů — jako skupiny obětavých horlivých učitelů. A pro nás zůstává otázka: jací jsme učitelé my k vlastním dětem?
Viděli jsme, jakou měli motivaci ke svému učitelství: s ohledem k minulosti se snažili nepopouzet Boha neposlušností; s ohledem k budoucnosti vyhlíželi mesiáše. I my vyhlížíme jeho druhý příchod a můžeme se na něj těšit díky jeho oběti.
Každopádně díky němu můžeme přijímat i tituly a poslání, které bylo dané celému lidu Izraele: máme být národem kněží — prostředníky mezi Bohem a ostatními lidmi. Na nás má být vidět, jaký je Bůh a jeho království.
Farizeové dělali chyby — ano, horlivcům hrozí, že ujedou. A právě proto každá z lekcí, kterou učí Ježíš farizeje, je i lekcí pro nás. Za čtrnáct dní zkusíme projít obsah diskuzí mezi Ježíšem a farizei a jeho kritiku farizeů.

Farizeové — učitelé v království plném kněží · 2025 · pokračováním je Ježíš třese (farizei) námi

Další talky

TALK · 2026 · Keller / Terezie z Avily / LaubachPestrý svět modlitby TALK · 2026 · Gn 1 / Joz 1 / Ž 1 / Mt 4:17Změňte smýšlení, změňte směr!TALK · 2026Mojžíšův velký závod TALK · 2026 · Mt 13:44-46O pokladu a perle TALK · 2025Žalm 1 TALK · 2025 · Jan 3:1-21Ježíš třese farizei (námi)TALK · 2024 · Žalm 96,1–3 / Iz 52:7 / Mt 10:1-14 / Mt 11:12Apoštolská pouliční evangelizace TALK · 2024 · Mt 5:1-16Drahá milost TALK · 2024 · Lk 8:5-15 / Žalm 23Hledání semínek Žalmu 23 TALK · 2019 · Žalm 115 / Jan 14:23Kde je Bůh TALK · 2023 · Mt 21:1-16 / Lk 19:37-44Květná neděle