TALK · 2024 · KÁZÁNÍ NA HOŘE

Drahá milost

Úvod kázání na hoře: blahoslavenství, sůl a světlo — a Bonhoefferova drahá milost.

Matouš 5,1–16 · 61 slidů

Matouš

Seznamte se s autorem dnešního textu. Takhle vypadá apoštol Matouš v současném seriálu The Chosen. Seriál vypráví příběh Ježíše a jeho učedníků a Matouš je tu jednou z nejvýraznějších postav.
Však koho by nezaujal příběh celníka, který byl ochotný od svých sousedů a krajanů vybírat daň pro utiskovatele, okupanty jejich země — pro Řím. Všichni jím pohrdali. Všichni — krom Ježíše, kterému se zdálo jako dobrý nápad ze všech lidí oslovit právě jeho, aby jej následoval a stal se jedním z učedníků.
Ano, jakkoli to zní absurdně, celník se stal reprezentantem Božího království.

Ukázka geometrie

Matouše si čtenář jeho evangelia musí zamilovat, protože je prostě geniální. Můžete si ho představit před detektivní tabulí, jak provázkem spojuje jednotlivé události a osoby Starého zákona s Ježíšovým životem. Výsledkem je evangelium, které připomíná dokonale symetrický geometrický obrazec.
V začátku svého evangelia se objeví 7× fráze „to se stalo, aby se naplnilo“ — a protože 7 je číslo plnosti, jasně tím ukazuje: vidíte, Ježíš naplňuje všechna proroctví o mesiášovi.
Sestavuje své vyprávění tak, aby nikomu neunikla paralela s Mojžíšem:
Mojžíš vyrůstal v Egyptě — stejně tak Ježíš část svého dětství strávil v Egyptě kvůli Herodovi, který mu usiloval o život.
Mojžíš přešel vodami moře — a Ježíš prošel vodou křtu.
Mojžíš 40 let putoval na poušti — Ježíš 40 dní putoval pouští během svého postu.
Mojžíš a lid izraelský byl na poušti za jasným účelem „aby byl zkoušen“ — a to stejné je napsané o Ježíši, který ale na rozdíl od svých předků ve zkouškách obstál.
A tady už pozor — to se přímo týká našeho textu: Mojžíš vystoupil na horu a dal lidem zákon — Ježíš vystoupil na horu a dal lidem Nový zákon. Mojžíš vedl Izrael do země zaslíbené — Ježíš vede lid do Božího království. Mojžíš je spojován s pěti knihami — Matouš celé své vyprávění skládá kolem pěti velkých kázání.
Ježíš je zkrátka novým, větším Mojžíšem, který vyvede lid z otroctví.
A teď se chystá to velké oznámení. Ježíš vystupuje na vyvýšené místo, aby ho víc lidí slyšelo, chápe se mikrofonu a prohlašuje svůj manifest ve svém kázání na hoře: Království nebeské je konečně na dosah — a tak je potřeba změnit směr svého života. Řeknu vám, jak občané mého království mají žít.

Struktura kázání na hoře

Na tři části — úvod, hlavní část a závěr.
Hlavní část se dělí na tři sekce a každá z nich se dělí na další tři oddíly.
Třikrát tři je devět — i blahoslavenství je devět. „Buum“ — mind blowing.

Blahoslavenství

„Blaze chudým v duchu, neboť jejich je království nebeské.“

Matouš 5,3

Blaze

Nevím, jestli to tak taky máte, ale osobně těžce bojuju s biblickými termíny, které se v běžné řeči nepoužívají — musím si je v hlavě překládat. A hodně mi v tom pomáhá The Bible Project, který například „Blaze vám“ překládá jako: „Dobrý život mají…“
„Dobrý život mají chudí v duchu, neboť jejich je království nebeské.“

Chudí v duchu

OK — nevím, co znamená chudí v duchu, ale uráží mě to 🙂
Já bych se cítil extrémně chudým v duchu, kdyby mě někdo vytrhl z mého povolání a dal mě třeba do lékárny — mezi ty stovky šuplíků bez popisků, které jsou plné léků s naprosto absurdními názvy, které se skládají z cizích látek, které neumím ani vyslovit, které jsou popsané v tlustých knihách, kde nejjednodušší slovo je popokatepetl.
A do toho by mi zazvonil telefon z nemocnice a doktor by se mě ptal, že potřebuje dostat do pacienta ten a ten lék, který je ale ve výpadku a u kterého se navíc bojí těch a těch interakcí, a nejsou si jistí dávkováním… A já bych věděl, že odpověď je možná někde v nějaké knize a v nějakém šuplíku, ale omluvil bych se, že sice nejsem hloupý, ale že jsem chudý duchem: nemám potřebné vnitřní zdroje, nemám zkušenosti ani vědomosti a jsem tak naprosto bezmocný — nemám co nabídnout, nemám na čem stavět, nemám to, co je potřeba, abych mohl udělat to, co je potřeba.
A učedníci na tom byli úplně stejně. Neměli vůbec co nabídnout. Opustili své rybářské sítě nebo celnice… a najednou jim Ježíš dal nové povolání a oni nemají nic, o co by se mohli opřít. Mohou doufat jen v toho, kdo je povolal.
Ano, v okolí byli i profesionálové, ale za těmi Ježíš nešel, ty si nevybral. Království nebeské patří chudým duchem. Nešel k saduceům — k těm mocným náboženským elitám, nemluví dokonce ani k farizeům — těm místním kovaným a respektovaným kazatelům. Ani k horlivým militantním zélótům, ani k mnichům esénům.
Nebylo by jednodušší stavět na schopnostech a horlivosti těchhle profíků? Možná — ale Kristus povolává ty bezmocné.
A my pak vidíme, jak celníci a prostitutky vtrhnou do království nebeského a ví během chvíle o lásce a odpuštění, o milosti víc než ti učení farizeové, kteří stojí opodál a chtějí Ježíše zabít.

Plačící

Dál oslovuje „plačící“ — tedy ty zdrcené životem, kteří zažili ztrátu, která opravdu bolí. Bolí tak, že vás srazí na zem a pláčete. K takovým mluví.
A stejně jako k těm předchozím říká: „Blaze vám“ — tedy „Dobrý život mají ti, kdo pláčí.“ Cože? Počkat? Plačící mají dobrý život? Máme tedy i my co nejvíc plakat? Je to nějaký ideál, ke kterému Ježíš vybízí?
Ne — už jste nejspíš chytli ten tríček: to „blaze vám“ se vztahuje vždycky až k té druhé větě. Takže: plačící nemají dobrý život, protože pláčí, ale protože už je na dohled útěcha.
Stejně tak „dobrý život mají bezmocní“ — ne proto, že jsou bezmocní, ale proto, že jim patří Boží království.
A tak teď už víme, jak číst třetí blahoslavenství:

Dobrý život mají tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví.

Matouš 5,5 (parafráze)

Tiší

„Tiší“ tady znamená spíše ty, kteří nemají silný hlas — jsou „nedůležití“, podle měřítek tohoto světa jsou „nikým“.
Ale právě oni jsou dědici Božího království — a to jim muselo znít až výbušně! Nezapomeňte, že žijí na okupovaném území a možná právě jejich pole, které po desítky generací patřilo jejich předkům, propadlo v posledních letech Římu.
A najednou je před nimi někdo, kdo vyhlašuje nové království — a oni jsou dědici.

Nároky

Zná své publikum?

Z prvních tří blahoslavenství je vidět, že Ježíš si je velice dobře vědom, kdo je jeho publikum. Ví, ke komu mluví: k chudým duchem, bezmocným, ztrápeným, nedůležitým, obyčejným lidem se spoustou starostí.
Ano, na jednu stranu je povzbuzuje — vyhlašuje nové království a v něm je pro všechny tyhle lidi místo. Oni jsou dědicové nového království.

Doufal bych

A doufal bych, že s ohledem na ty zubožené lidi bude i zbytek kázání o krásných věcech, které potěší srdíčko: o koťátkách a plyšáčcích, o kytičkách a srdíčkách, o růžových jednorožečcích, o chundelatých štěňátkách s velkýma kukadlama…
Poskočíme v textu kousek dál — pořád jsme ale teprve v úvodu:

Studená sprcha

Ježíš pokračuje:

11 Blaze vám, když vás budou tupit a pronásledovat a lživě mluvit proti vám všecko zlé kvůli mně. 12 Radujte se a jásejte, protože máte hojnou odměnu v nebesích; stejně pronásledovali i proroky, kteří byli před vámi.

Matouš 5,11–12

To je slušná sprcha — nejsme náhodou pořád ještě v úvodu kázání? Nemělo by tohle být někde jen dole malými písmenky s omluvou, že všech se to určitě netýká? Budou vás tupit a pronásledovat?
Víte, jak pronásledovali proroky? Vy možná ne — ale oni četli Jeremjáše a další proroky. A tohle má být jejich osud?

Schovat se

Nemusí, že jo — protože se můžou schovat. Můžou tutlat, že následují Ježíše, a nikdo se to nemusí dozvědět, že jo… Další verše:

13 Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali. 14 Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře. 15 A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svícen; a svítí všem v domě. 16 Tak ať svítí vaše světlo před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích.

Matouš 5,13–16

Jinými slovy

Tenhle svět je plný rozkladu a zkázy — ale vy jste solí: bráníte rozkladu. Jste nositeli smlouvy s Bohem a žijete jinak — v chování je ten rozdíl hned znát. Jste k ostatním spravedliví a dokonce milosrdní, máte čisté srdce. Ano, kolem je šero a často dokonce dost temnoty, ale ve vás je světlo Nové smlouvy.
Hrozí vám pronásledování a čistě teoreticky byste mohli něco tutlat a schovávat se — ale to je hloupost, že jo: Copak může sůl ztratit svou slanost? To už by nebyla solí. Copak může ten, kdo následuje Krista, nebýt poznat? Je to přece jasně vidět na jeho chování. Copak může světlo přestat svítit? No to by nebylo světlem. Může Matyáš ztratit svoji Matyášovost? No to je hloupost — to už by nebyl Matyášem.
Je až krapet děsivé, s jakou jistotou a samozřejmostí zdůrazňuje, že Boží lid prostě poznáte.
Poznáte marťana, když ho potkáte? No samozřejmě, že ano — je zelenej, má na hlavě anténky. No tak stejně tak je jasné, že poznáte občana nebeského království. Je tak trochu jako z jiné planety. Nějak ho tolik netankuje to, co se mu děje tady na zemi, protože priority a život má ukryt jinde. To poznáte.
Co tedy Ježíš hned v úvodu svého kázání říká? Kdo mě následuje, bude pronásledován a utiskován a na tričku bude mít nakreslený pořádně velký výrazný terč, aby bylo jasné, do koho se trefovat.
Tohle řekl lidem, které před chvilkou popsal jako bezmocné, bez vnitřní síly, plačící a ztrápené, obyčejné, chudé… Prezentuje pronásledování jako dobře placený job!!! Woooow!

Maslow

Na gymplu a na výšce jsme se učili o Maslowově pyramidě potřeb — je to sice záležitost abstraktní, ale do té míry praktická, že si na ni často vzpomenu.
Jsou to seřazené potřeby od nejdůležitějších a nejnutnějších po ty luxusnější nahoře. A musíte mít aspoň do určité míry obstarané potřeby dole, abyste se mohli zabývat těmi potřebami výše. Nejdřív tedy musíte mít zajištěné jídlo a bezpečí pro sebe a svou rodinu, abyste měli chuť se zabývat např. potřebou se nějak v něčem seberealizovat.
Duchovní potřeby jsou až na samém vrcholku — ty se ani nevešly písmem do toho malého trojúhelníčku. To je úplný luxus pro ty, kdo jsou v důchodu, nebo už se seberealizovali v nějaké kariéře a neví co by — ti se můžou naplno zabývat čímkoli duchovním.
Uvědomil jsem si, že takhle přistupuju např. k mládežníkům — říkám si: bojují na tolika frontách, v tolika věcech ještě hledají svoje místo — ve vztazích, ve vlastní identitě — do toho je v hlavě temný mrak všech černých myšlenek a scénářů ohledně nejistoty budoucnosti… A proto jsem se přistihl, že si říkám — nemá smysl na ně nakládat a mít velké očekávání ohledně jejich nadšení pro Boha a Písmo.
I tady, když se podívám před sebe, vidím spoustu lidí, kteří bojují na tolika frontách — a přece nebudu jako farizeus, abych na vás nakládal něco, co bych třeba sám nemohl unést. Nějaké vzdušné zámky… nějaká království nebeská…
Ježíš ale stál před lidmi chudšími, s více naprosto základními nejistotami — a vzal Maslowovu pyramidu potřeb a prdnul ji vzhůru nohama. A řekl: můžete se radovat, když přijdou těžké věci. To hlavní, o co jde, je Boží království. A vy se hlavně soustřeďte na to, abyste byli solí země a světlem světu.

Závěr

Je absurdní, že ze všech pasáží v Bibli, které apelují na člověka, aby následoval Krista, právě tahle mě zastavila — a teprve s ní jsem začal chápat, jak je Kristus vlastně náročný. Jaké nároky si na člověka dělá. Teprve pak jsem si uvědomil, jak takové nároky jsou vlastně v každé jeho řeči — tolik jeho podobenství mluví v tomhle náročném duchu:
poklad: Nebeské království jako poklad, za který stojí za to prodat všechno, co člověk má (Mt 13)
otec a matka: Kdo má rád otce nebo matku více než mě, není mě hoden (Mt 10)
kariéra: kde je váš poklad, tam je vaše srdce — proto investujte do Božího království (Mt 6)
A až s Bonhoefferem jsem našel pojmenování pro tu náročnost, které mi do té doby scházelo. Podává to takhle:

Milost je zdarma, ale je to drahá milost. Stojí člověka život.

Očištění od hříchů je opravdu zdarma a člověk si ho nemůže zasloužit, ale není to odpuštění laciné. Člověk za něj pak platí každý den, po zbytek života. Ne, že by snad šlo o to splatit Kristu dluh — to Kristus v žádném případě nechce a není to možné. Jde o to, že když poznal Krista, jeho priority to obrátilo naruby.

Jde o to, že člověk už od momentu, kdy uvěřil, není sám svůj — bylo za něj zaplaceno výkupné, a proto má oslavovat Boha. Jde o to, že teprve se spasením uviděl poklad a byl mu tak drahý, že šel a všechno prodal, aby jej získal. Jde o to, že před tím, než se rozhodl pro následování, si měl spočítat náklady — protože pokud by mu bylo cokoli dražší, není Krista hoden.

Milost je zdarma, ale není laciná — stojí člověka život.

podle D. Bonhoeffera

Kristus stál před všemi těmi bezmocnými, ztrápenými a řekl: mám pro vás dobrou zprávu a život v radosti. Ale je to cesta, na kterou se rozhodně nechce vydat každý. Není to laciná milost.
Řekl: vím, kdo přede mnou stojí. Vím, že máte v životě spoustu zátěže — ale realita Božího království je reálnější než tenhle svět, je věčná, a proto má přednost. Takže vemte každý svou Maslowovu pyramidu potřeb a otočte ji vzhůru nohama.
Úvod kázání na hoře mě usvědčuje z jedné zásadní věci: pokud bych snad nabyl dojmu, že se ode mě žádá jen, abych si svědomitě plnil svoje role, je to trapné zjednodušení. Pokud bych nabyl dojmu, že vše je dobrovolné, že nemusím o nic usilovat, že milost je zdarma a nic se ode mě nečeká — pak jsem Kristovu milost nepochopil. Protože on sám na spoustě míst mluví jinak. I epištoly mluví jinak. Milost, kterou nabízel Kristus, je zdarma, ale stojí člověka život.
Právě tím se zabývají i zdroje dnešního kázání: N. T. Wright, Dallas Willard, BibleProject, The Chosen. Ale tečku nechám udělat ještě někoho jiného.

Bonhoeffer

Tečku za celým kázáním nechám udělat Dietricha Bonhoeffera. Připomenu, z jakého těsta ten člověk je:
V čase, kdy Hitler nastupoval k moci, pracoval v Londýně — ale nechtěl mudrovat z bezpečné vzdálenosti, a tak se vrátil do Německa, aby se tam pak stal jedním ze silných hlasů zbytku církve, která se stavěla proti Hitlerovi. Modlil se za prohru vlastní země a odboj jej nakonec stál život.
Napsal mimo jiné drobnou knihu Následování — je krásná a přiznávám se bez mučení, že jsem ji prachsprostě uzmul z krabice, která už dlouho leží ve skladu, a odmítám se jí vzdát. Takže mi nezbývá než doufat, že to byly knížky k rozebrání — jinak mám velký problém 🙂

Historie drahé milosti

pronásledování 1. církve
rozšíření křesťanství (milost se stala obecným majetkem křesťanského světa)
mnišství (uchování poznání, že milost je drahá, že zahrnuje následování — ale následování jako mimořádný výkon jednotlivců)
Luther (mnich, který se vrátil mezi běžný lid a vrátil následování jako standard a příkaz všem křesťanům)

„… (Luther) uchvátil ve víře milost, která svobodně a bez podmínek odpouští všecky hříchy. Luther přitom věděl, že za tuto milost zaplatil a denně nepřestával platit životem. Vždyť milost jej nezprostila následování, nýbrž naopak jej k němu strhla.“

Ano — takhle kázal Kristus! Ano — teprve s tímhle pohledem dávají smysl všechny apely epištol.

D. Bonhoeffer: Následování

Laciná vs. drahá milost

Závěrečný úryvek z Následování — celý delší text si můžete stáhnout tlačítkem Bonhoeffer: úryvek (PDF) nahoře.

Laciná milost je úhlavní nepřítel naší církve. To, o co dnes zápasíme, je drahá milost.

Laciná milost znamená milost jako zboží nabízené pod cenou, promrhané odpuštění, promrhanou útěchu. Znamená milost jako nevyčerpatelnou zásobárnu církve, z níž bezmyšlenkovitě a bezmezně rozhazujeme lehkomyslnýma rukama. Je to milost, která nemá cenu, která nic nestojí. …

Laciná milost znamená ospravedlnění hříchu, a nikoli hříšníka. … Laciná milost je milost bez následování, milost bez kříže, milost bez živého Ježíše Krista, na nějž učedník opouští své sítě, aby ho následoval.

Drahá milost je evangelium, které musíme stále znovu hledat, dar, o který musíme prosit, dveře, na které musíme tlouci. Je drahá, protože volá k následování — je milostí, protože volá k následování Ježíše Krista. Je drahá, protože za ni člověk platí životem — je milostí, protože teprve jí získává život.

Drahá je tato milost především proto, že Bohu přišla draho, že ho stála život jeho Syna — a protože nám nemůže být levné to, co je Bohu drahé. Milostí je především proto, že Bohu nebyl vlastní Syn příliš drahou cenou za náš život — ano, vydal jej za nás. Drahá milost, to je Bůh, který se stává člověkem.

Drahá je milost, protože nás nutí přijmout jho následování Ježíše Krista. Je to milost, říká-li Ježíš: „Mé jho je příjemné a mé břímě lehké.“

D. Bonhoeffer: Následování — Laciná vs. drahá milost

Amen.

Druhá polovina kázání na hoře příště — text: 1. list Petrův 1,13–21, téma: „Buďte svatí, neboť i já jsem svatý!“