TALK · 2025 · ŽALMY

Žalm 1

Dvě cesty, jeden strom — o rozcestí, Tóře a zakořenění.

1 Blaze člověku, který nechodí, jak radí ničemní, na cestě hříšných nestojí, ve spolku posměvačů nesedí. 2 Zákon Hospodinův je jeho radostí — o tomto Zákoně dnem i nocí přemýšlí. 3 Bude jako strom na břehu řeky vsazený, který své ovoce ve svůj čas přináší, kterému nikdy neuvadne listí — cokoli činí, se podaří! 4 Jinak se ale povede ničemným: budou jak pleva, již vítr unáší. 5 Ničemní na soudu neobstojí, stejně tak hříšní uprostřed poctivých. 6 Cestu poctivých dobře zná Hospodin, cesta ničemných se vniveč obrátí.

Žalm 1

Manuál k Žalmům

  • S Davidem a Čendou jsme se domlouvali, že začneme sérii výkladu Žalmů, abychom se učili modlitbě.
  • Na mě padl 1. Žalm s tím, že ale pozor: je to klíč k pochopení všech dalších Žalmů — sklíčko, pomocí kterého máte pohlížet na ostatní Žalmy.
  • To s sebou nese nemalou zodpovědnost, protože když tedy dnes špatně vyložím dnešní látku, nebudete se chytat celý zbytek ročníku.

Zásadní dílo

  • Aby nám neuniklo, jak zásadní dnešní text je: celá ta velká kniha, která vznikala 1000 let a nakonec byla pečlivě uspořádána — i ta začíná slovem Blaze.
  • Jako autor tu mimochodem není podepsaný král David — tomu je připsáno asi 73 Žalmů. Autora tu zmíněného nemáme, a vzhledem k tomu, že veškeré Písmo je inspirováno Bohem, autorství tu můžeme přisoudit jen Bohu.
  • V hlavě mi vířila propojení snad s celým Písmem: volně propojený mi žalm přišel snad se všemi Ježíšovými podobenstvími.
  • Židé dělí Starý zákon na tři oddíly: Zákon, Proroci, Spisy. Pokud byste všechny tři svazky vzali a otevřeli je na první stránce, uvidíte tohle: první knihou Zákona je Genesis, první knihou Proroků je Jozue a první knihou Spisů jsou Žalmy.
  • Genesis začíná slovem „berešit“ — „na počátku“ — a v základu, v samotném srdci toho slova, obsahuje naše slovo „blaze“ — ašre. Židé k tomu mají krásný výklad: zatímco Genesis představuje uspořádání světa kolem člověka — realitu kolem nás, Žalmy popisují realitu vnitřního života člověka — se všemi emocemi, radostmi a starostmi, oslavami a boji.
  • Pokud tedy chcete lépe pochopit, jak funguje člověk uvnitř, čtěte Žalmy.
  • Ještě zajímavější propojení je ale mezi první kapitolou Žalmů a první kapitolou Jozue: když se židovský lid po 40letém putování pouští chystá konečně vstoupit do země zaslíbené, Jozue se ujímá vedení lidu a promluví k němu sám Hospodin. A obsah a rady, které tam zaznívají, zní občas k nerozeznání od Žalmu 1.

Manuál k člověku

  • Žalm 1 ale není jen manuálem k ostatním Žalmům — je především manuálem k celému člověku.
  • Hlavní sdělení bych shrnul takto: celému stvoření byl dán určitý řád. Známe přírodní zákony a víme, že například gravitaci nemůžeme ignorovat, jinak si nabijeme nos. Ale i člověku byl dán určitý řád a k tomu mu byl dán i manuál. A pokud ho bude ignorovat a bude jen improvizovat, nabije si nos. Může se úplně rozbít.
  • Proto čtěte návod dnem i nocí. Abyste věděli, jak člověk správně funguje.
  • Řeknete si — to je ale hloupost — k člověku manuál nepotřebujeme.

Dave Chappelle

Na začátek mi dovolte citovat jednoho amerického stand-up komika, protože dobře nastoluje téma Žalmu 1:

  • „Dobří lidé Atlanty, nesmíme nikdy zapomenout… že Anthony Bourdain… spáchal sebevraždu. Anthony Bourdain měl nejlepší práci, jakou kdy showbyznys vytvořil. Lítal po celém světě a jedl vynikající jídla s úžasnými lidmi. A tenhle chlap… s touhle prací… se oběsil v luxusním apartmá ve Francii.“
  • „Znal jsem jednoho týpka na střední, který byl místní génius. Měl tak dobré známky, že se dostal z ghetta až na školu Ivy League s plným stipendiem. Odtud se dostal na jednu z nejlepších právnických fakult v zemi. A když byl na právech, potkal jednu krásnou ženu. Říkal jsem mu, ať nic neuspěchá, ale byl zamilovaný a neposlouchal. Vzal si ji ještě během práv a ještě během práv se rozvedli. Byl to pouliční týpek z ghetta. Ten chlap neměl NIC… a ta holka mu z toho vzala polovinu.
  • A pak jsem ho celé roky neviděl. Až dva roky zpátky jsem byl doma ve Washingtonu, D.C., kupoval jsem klukům ponožky ve Foot Lockeru. A hádejte, kdo tam byl manažer? Tenhle borec. Prodavač navlečený do mundúru rozhodčího se vším všudy. Bylo mu 45 a vyprávěl mi, že posledních deset let bydlí u mámy a snaží se postavit se znovu na nohy.
  • Ale to není pointa příběhu. Pointa příběhu je… že tohohle týpka nikdy ani ve snu nenapadlo se zabít. Je živ a zdráv ve Washingtonu, D.C. Dokonce jsem mu navrhl, že by to měl zvážit…“

Základní otázky

  • A moje pointa je tahle: není tak úplně snadné říct, co je teda opravdu dobrý, plný a šťastný život. Jak mohl zkrachovalý prodavač ponožek žít snesitelnější a snad dokonce šťastnější život než Anthony Bourdain?
  • Podle všech standardů dnešní kultury jeho život byl opravdu „dobrý život“. Proč běžné standardy nefungují? Jsou nějaké jiné?
  • Jak tedy vypadá šťastný, plný život, na který je možné se zpětně podívat a říct: „to byl opravdu dobrý život“? Jak takový život začít žít a nepřestat? Kde jsou nějaké vzory?
  • Náš první Žalm na tyhle otázky odpovídá.

Čáp

  • Kdyby lidi opravdu nosil čáp… dodávali by se v krabici s takovouto malou knížečkou nadepsanou: Žalm 1. A podtitul by zněl: návod na člověka.
  • Řeknete si — to nic není — 6 veršů, to rychle přečtu. Pro účely této ilustrace jsem parafrázoval celý tento Žalm do jazyka manuálu na člověka:

Člověk (dále jen Zařízení) správně funguje, pokud se neřídíte radami sabotérů, nezkoušíte náhodně mačkat libovolná tlačítka a manuálem nepohrdáte.

Velký manuál si zamilujete tím více, čím více dnů a nocí s ním probdíte. Zařízení pak zůstane plně funkční, zjednoduší život vám i lidem kolem a obstojí i v nepříznivých podmínkách. Cheers!

Těm, kdo zařízení záměrně poškozují, zůstane jen kupa šrotu. Sabotéři budou povoláni k odpovědnosti. Výrobce bezplatně poskytuje pravidelný servis. Úmyslně poničená zařízení nechává svému osudu.

Žalm 1 jazykem manuálu

  • Je klíčem k tomu, jak funguje člověk. Takže když tuhle látku neprobereme pořádně a budeme improvizovat, celý náš člověk může přestat fungovat. Rozbije se.
  • Proto hned na začátku podruhé prozradím hlavní zprávu dnešního kázání: čtěme manuály. A tenhle si raději opravdu zamilujte a buďte v co nejužším kontaktu s technickou podporou výrobce. Celý život pak bude výrazně jednodušší.

Rozcestí

  • Jako měl tehdy Ježíš při tzv. kázání na hoře před sebou všechny ty polozubožené lidi v okupované zemi, kterých mu bylo líto, a tak začal vykreslovat naději pro všechny neprivilegované, obyčejné lidi — opakuje tohle slovo: „Blaze chudým v duchu, blaze plačícím, blaze těm, kdo hladovějí…“
  • I tady je Žalmu 1 očividně líto jeho čtenářů a radí nám, kde je tedy tajemství dobrého života.

Není na výběr

  • Žalm 1 je branou do celé knihy Žalmů, staví nás na křižovatku a říká: ve skutečnosti není moc na výběr.
  • Je jen jedna cesta, která vede k životu, a pokud se vydáš jinou cestou, rozbiješ se — narazíš. Není zbytí. Bůh dal světu řád podobně, jako mu dal gravitaci. Pokud budeš gravitaci ignorovat, nabiješ si nos. S Božím řádem je to stejné.
  • Nejde o to, že pokud nebudeme hodní, Pán Bůh nás potrestá — jde o to, že buď budeme napojeni na zdroj života, nebo ne.
  • Je úplně jedno, že je tu krom té úzké správné cestičky obrovská dálnice, po které jde většina. Tohle není demokracie, kde má většina pravdu. Svět stvořil jen jediný Bůh a ten dal jasné instrukce, jak se dá v životě pohybovat.

Dva průzkumníci

  • A hele — z té dálnice se k nám vrací dva lidé — mávají na nás, ať tudy nejezdíme. Oba dojeli až na konec a nesou zprávu o tom, kam vede!
  • Jedním z nich je autor knihy Kazatel a druhým Anthony Bourdain.
  • Oba zažili život v bohatství, plný fantastických příjemných zážitků, jídel a rozhovorů — prostě všechno, co je vyobrazené na billboardech podél dálnice.
  • A oba dochází ke stejnému závěru — většina svého ideálu nedosáhne, a možná je to dobře, protože ti, kteří až na konec dojdou, propadají pocitu marnosti a prázdnoty.
  • Touhle dálnicí jede jen ten, kdo se chce rozbít — Žalm 1 nás před ní silně varuje.

Cizinec

  • Člověk Žalmu 1 má jasný směr, ale dělá to z něj tak trochu cizince, který se vymyká. A buď si svůj směr zachová a bude moct tím ukázat na milost v jeho životě, kterou i ostatní potřebují, nebo se přizpůsobí.
  • Hned první verš každopádně načrtává, jak z cesty nesejít — jak neupadnout do pasivity a na cestě se nezaseknout: nechodí, jak radí ničemní, na cestě hříšných nestojí, ve spolku posměvačů nesedí.
  • Jsou tu dvě zajímavé trojice. Druhou trojici máme v postupném zpomalování: v prvním je chůze, v druhém se zastaví, ve třetím už sedí.
  • A třikrát jinak název pro lidi s jiným směrem: „ničemník“, „hříšník“, „posměvač“.

1 — ničemník

  • Člověk Žalmu 1 má jasný směr — tím směrem je Bůh — ale kolem něj jsou i ti, kteří míří opačným směrem. Bible je nazývá „ničemní“, „bezbožní“, nebo „svévolní“. A člověk nemůže neslyšet jejich rady — jsou slyšet ve filmech, v písničkách, na sockách…
  • Jde o to, aby to nemělo vliv na kormidlo člověka a nezačal stáčet směr.

2 — hříšník

  • Hříšníci jsou oproti tomu ti, kteří se míjejí cílem. Nemusí být nutně v jádru zlí, ale selhávají, i když třeba tak trochu tuší, co je správné. Ztratili směr.
  • Jde o to se s nimi nezastavit a taky nezačít bloudit! Člověk Žalmu 1 se mezi nimi pohybuje, ale neznejistí jej, aby se mezi nimi zastavil a sám začal mít zmatek v tom, kam tedy míří.

3 — posměvač

  • Arogantní pozice, která se jen vysmívá okolí z pozice nadřazenosti.
  • Jejich postoj z nich dělá lidi, kteří jsou opravdu imunní vůči dobré zprávě.

Vášeň — Tóra

Zákon Hospodinův je jeho radostí — o tomto Zákoně dnem i nocí přemýšlí.

Žalm 1,2

Slovo Zákon

  • To první slovo je v hebrejštině Torah a nejspíš to není úplně vhodný překlad. Protože se slovem „zákon“ máme spojené, co můžeš a nesmíš, a s tím jsou spojené tresty. Člověk Žalmu 1 neulítává na sbírce zákonů.
  • Torah je obecně Boží moudrost, Boží instrukce. Takže do toho spadá celé Písmo — včetně Žalmů, rozhodně celé učení Ježíšovo i zbytek Nového zákona.
  • V Písmu totiž nachází směr a zdroj života.

Kyselé žížalky

  • Mrzí mě, že my už Žalmy nedokážeme vychutnat tak jako židé kdysi… Představte si, že byste člověka z 19. století posadili do kina a pustili mu třeba film Duna — museli by ho ze sálu odnést. Nás už ne — jsme tak otupení.
  • Naopak představte si, že vám někdo dá balíček kyselých žížalek a v momentě, kdy ho sníte, vás vezme do Aplausu na jídlo aspirující na michelinskou hvězdu.
  • Úvod pro to, co je pro žida Žalm: v kultuře bez obrazů a zpodobenin čehokoli stvořeného — jen s neviditelným slovem — představte si, že vás nic neruší. Vnímáte jen přírodu, která mluví o Hospodinu, lidi, kteří jsou jeho obrazem. Báseň nebo píseň je pak tím nejbarvitějším, s čím se můžete setkat.
  • Zdá se mi proto, že určité omezování se v mediálním jídelníčku je více než prospěšné.

Mumlání

  • Je zajímavé, že v Jozuovi se píše: Kniha tohoto zákona ať se nevzdálí… od čeho? Od tvých úst. A pokračuje to: budeš nad ní rozjímat ve dne v noci. Tak má o tom slově pořád mluvit, nebo jen přemýšlet? Odpověď zní: ano.
  • Pro židy je to spojené. Neměli doma Bibli. Takže slovo většinou nejdříve slyšeli z předčítání od druhých a pak si to opakovali, aby si to zapamatovali.
  • Proto je psáno, že víra je ze slyšení a slyšení skrze slovo Boží — nejde o to, že poslouchané slovo je nějak mocnější než čtené, ale že Slovo bylo pro většinu prostě slyšené a pak znovu a znovu vyslovované.
  • Proto i tady „nad jeho zákonem rozjímá ve dne v noci“ — a to slovo pro rozjímání je mumlání si — přeříkává si to.
  • A to mimochodem vůbec není špatný vzor pro nás — u Žalmů se tak současně sytíte i modlíte.

Plánování

  • Vyžaduje to plánování, kus disciplíny. Buzerlístek — jen pár týdnů je potřeba na upevnění zvyku.
  • Nekonečná smyčka: čím víc nad Písmem přemýšlí, tím ho má radši — a čím ho má radši, tím víc se mu věnuje.
  • Jak začít: buzerlístek · modlitba · začněte třeba Lukášem · zkoukněte během toho seriál The Chosen · pokud něčemu nerozumíte, ptejte se klidně ChatGPT, nebo ještě líp: najděte si někoho, komu můžete dotazy psát nebo s kým se ke studiu scházet.
  • Osvědčilo se mi podtrhávání dvěma barvami: tužkou podtrhávám to, co budí otázky nebo mě oslovuje, zvýrazňovačem podtrhávám jedno nebo dvě slova, která vystihují celý odstavec — pomáhá mi to v orientaci, ale hlavně mi to pomáhá držet před očima, o co autorovi jde — co mi tím chce říct.

O vinici

  • Není ale jen psaná Tóra — je i zosobněná Tóra. Ježíš byl a je chodící instrukcí a příkladem toho, jak má člověk fungovat. Jen on byl opravdu Mužem Žalmu 1 bez kompromisů.
  • A tak Tóru nemusíme jen číst. Proto pak Ježíš říká: „Zůstávejte ve mně“ — už nás neodkazuje jen k textu, ale k sobě samému jako zdroji života.
  • Když byl Ježíš tady na zemi, měli to učedníci krapet jednodušší — prostě ho všude následovali, poslouchali ho, nechávali si od něj vysvětlit věci. Sledovali, jak reaguje, co říká. Pořád se drželi poblíž a napodobovali, co on dělal. Byli jeho učedníky.
  • To všechno je možné, i když Ježíš není vidět. Dal nám svého Ducha. Dál s ním můžeme mluvit, následovat ho, konzultovat s ním jednotlivé kroky a rozhodnutí.
  • Stejně jako strom v Žalmu 1 čerpá z vody, tak křesťan čerpá z Krista — a ovoce není výsledkem snahy, ale důsledkem toho, že zůstává tam, kde proudí život. Proto je potřeba, jak říká bratr Lawrence, praktikovat Boží přítomnost. Držet se co nejblíž k němu.

Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic.

Jan 15,5

Strom

3 Bude jako strom na břehu řeky vsazený, který své ovoce ve svůj čas přináší, kterému nikdy neuvadne listí — cokoli činí, se podaří! 4 Jinak se ale povede ničemným: budou jak pleva, již vítr unáší.

Žalm 1,3–4

  • Ok — představte si ten strom. Je pevně zasazený u vody, takže má všechno, co opravdu potřebuje, a jen tak něco s ním nehne.
  • Je plný života, jeho listí neuvadá. Je dokonce tak plný života, že život přetéká do jeho okolí, takže občerstvuje i všechny kolem.

Tělo bez duše

  • To je obraz, který nám předestírá Žalm 1 jako ideál. Zvlášť když si představíte toto: člověka, který leží na posteli jako tělo bez duše — je tak vyschlý a bez života, že ani sám pro sebe nemá dost energie. Vyžaduje péči druhých.
  • Tělo bez duše je vlastně dost přesný příměr, protože pleva hnaná větrem je obraz toho, jak lidé oddělovali zrnka obilí: když foukal vítr, nabrali na lopatu obilí, vyhodili je do vzduchu a vítr to lehoučké odvál pryč. A právě k tomu přirovnává Žalm ostatní.
  • Životní úspěch je tu hlavně o stabilitě. A jako protiklad si představte ten strom — tak plný života, že má spoustu i pro druhé, kteří mohou odpočívat v jeho stínu a které občerstvuje jeho ovoce.
  • V Žalmu 1 jde doslova o život! Jsi na křižovatce — a hned na začátku se rozhodni, kterou cestou se vydáš.

Soud

  • Ničemní na soudu neobstojí, stejně tak hříšní uprostřed poctivých. Cestu poctivých dobře zná Hospodin, cesta ničemných se vniveč obrátí.
  • Ty poctivé Bůh zná — dohlíží na všechny jejich cesty. Ničemní jsou ale ponecháni vlastnímu osudu. A ten ve finále povede před soud.
  • Žalm 73: očekávali soud v tomto životě. Jak to, že kolem sebe vidím tolik ničemných, kteří si žijí v pohodlí a bezpečí — kde je spravedlnost? Moje noha málem uklouzla, protože jsem jim záviděl, co mají. Před Boží tváří jsem pochopil, že jsem byl jako hloupé zvíře. Ale ještě že jsem v tu dobu o tom nemluvil všude — teď už vím, že jsem se mýlil.
  • Až později začíná být jasno v tom, že soud přijde až později.

Závěr

  • Pokud jsme někde ve spirále, je potřeba se obrátit — jak to vyvolával Jan Křtitel: prvním krokem je pokání.
  • Přimknout se ke Kristu a žít v jeho blízkosti — s jeho Písmem na rtech dnem i nocí.
  • Čím víc budete zůstávat v Písmu a blízko Kristu, tím víc si jej oblíbíte. Čím víc si jej oblíbíte, tím víc v něm budete chtít zůstávat.
  • A taková cesta vede k tomu, že se staneme stromem.