HUDBA · RAPOVÝ PROJEKT RUQPER
Sen z pitevního sálu: prohlídka srdce, hlavy i těla — a nadživotní pojistka.
Byl jsem ve snu na pitevním sále
a to vám povím, to vás nenapadne
To já ležel v tom tenkym spacáku,
v uvolněné poloze a zdánlivě v pořádku.
To ke mně doktor s otvírákem přistoupil,
aby se vevnitř pohrabal a posoudil
hmmm… … …
proč ta brzká expirace.
Už už se pouštěl do hrudní depilace
a koukám, jak má pusa doktorovi povidá:
Pane doktor, co vás na mě tak zajímá?
Držte skalpel hezky za hranicí intimní zóny,
on že musí vyšetřit srdce bez ohledu na bontóny
ahaaa
moje srdce bohabojné krásné je,
jak julie na balkonku,
koťátko, západ slunce
za úplňku
jééé
Doktor se zasměje,
jakkoli téma vážné je,
povidá,
natvrdlé srdce přihodit se může všem.
I zbožnejm, těm nebo tamdle těm.
Odborně nemoc nazývá se farizej.
já na to hej hou, hej hou, jen mě nehoupej (šišlání)
to je nemoc tisíce let vymýcená.
a von — nééé
to je rána z horlivosti běžná, občas zanícená.
Vážně nemocní i zlí jsou,
maj sice lásku v popisu práce,
ale mimo práci nepracujou,
i jindy od lásky odpočívat dá se.
Poznáš to, když chlapa názorem polechtáš
a von se nezasměje,
ví přesně, jak Pán Bůh fungovat má
a co proč se děje.
Argumentuje klackem,
všechno dobré už se stalo, je to minulost,
cokoli nového jiskra pro hádku,
spravedlivý hněv je povinnost.
Zkus taky, jestli mu voní soucit,
ten starý, nemytý, nebo ten co hnisá,
jestli vůbec ušpiní si ruce pomocí,
nebo se jen korunou do kasy kasá
Dávám hned srdci masáž,
preventivně se v prsa biju,
vědět o tom dřív,
pravidelněji srdce servisuju,
rád bych jej krásné,
jak julie na balkonku,
koťátko, západ měsíce
v úplňku
Byl jsem ve snu na pitevním sále
a to vám povím, to vás nenapadne
Doktor s otvírákem zvědavej,
že vyšetříme aspoň hlavu,
že na myšlenku prý občas nenarazí ani v davu.
Já na něj jazyk vypláz,
v hlavě myšlenku nehledejte,
mám ji na jazyku, jen pinzetou ven ji vyndejte.
Doktor s úsměvem souhlasí, tak povidejte.
(ehm ehm)
Hlavu bez myšlenek, co řídí se jen pocitem,
poznáte, když z uší vzduch tetelí se heliem,
je krapet votlučená jak lítá tam a sem,
mává se s ní jak s vocasem.
Hlava lítá od dámy k dámě že ji miluje,
od práce k práci, že mu neštymuje.
Staví život pěkně pevně na pěně pocitů,
s pojivem ze žvejkaček, stěnami z omylů.
V sebeobraně dodávám,
má hlava vidíte, otlučená není,
hlas heliem se nemění.
V hlavě se toho děje, jak ve hře,
s Romeem na balkonku,
ve svatojánské noci
v poledne za úplňku
Byl jsem jednou na pitevním sále
a to vám povím, to vás nenapadne
Snažím se doktora přesvědčit, ať zbytečně neřeže,
že uvnitř jsem zdráv a v dobré náladě, že 🙂
Žádnej kulturista, podívejte na ruce, nohy,
ale svaly vůle fungovat nepřestaly.
Občas tělo nakopávám do zadku,
aby nezesláblo a nechodilo pozpátku.
Tělo pamatuje si, jak dejchat, mrkat, ovládat kolo,
poklekat, jak zvedat nohy, aby nezakoplo,
má lepší paměť, než má hlava, pane,
i když vstávání na první budík většinou nedopadne.
Proč ta expirace?
Možná mě prostě Pán Bůh k sobě vzal,
však do Henocha taky nikdo neřezal.
Ne že bych měl co do činění s dokonalostí,
visím na nadživotní pojistce,
krytej Kristovou milostí.
Díky ní, ať kutáte kde chcete,
duši čistou mám,
jak slunce za poledne,
Julie na balkonku,
koťátko, západ slunce
za úplňku
Crrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr
To byl ale blbej sen…
POSLEDNÍ ZMĚNY NA WEBU